Historie úprav

tituly

Odpověděl/a – 2.březen 16:16

Původní pohádky a příběhy, které se dětem vyprávěly na „dobrou noc“, byly strašidelnější, krutější a realističtější. Víc se to podobalo hororových příběhům, které si občas děti vyprávěji na přespávačkách nebo při ohýnku. Přestože měly své rysy jako vítězství dobra nad zlem nebo morální ponaučení. Podobné i třeba pověstem, bájím, bajkám. Měly snad i trochu šokovat, předat moudra, připravit na život a zocelit ty děti. A bylo to tak dobře.
V moderní době se staly změkčilejší a přeslazené. Často beze smyslu. Cenzuruje se, co je pro děti vhodné a co ne (zakazují se i nesmysly). Dokonce se dnes staly prostředkem pro propagaci skupin a názorů. Extrémní feminismus, gayové, trans, progresivní žvásty.

Pohádky jsou prospěšné a mají své opodstatnění. Funguje to ovšem všelijak.
Je víc druhů a můžou mít různý dopad. Přeslazené a naviní pohádky je můžou zklamat, když jsou vtrženi do „kruté“ reality. Co a proč jim (nám) to bylo vykládáno, když to takhle nefunguje? Pohádky nemusí být kruté, ale neměly by být ani naivní a stupidní.
Lidi pochází z různých sociálních vrstev a s různými přístupy k výchově.
Pohádky často mají dobrý vliv na dítě, ale přisuzuješ jim všemocnou sílu. Exisutjí další faktory jako vliv okolí, negativních událostí, sociálních skupin, školy, které to dítě mohou kazit. Pohádky to nezachrání. Vedle životních zkušenosti nejsou až tak podstatné.
Zlozvyky a neřesti se osvojují snáz než dobré vlastnosti. Setkání se s hodnotami v podobě příběhů není přímé, tak jako v běžném životě. A tam se spíš setká s negativními vlivy (ze strany rodičů, spolužáků, nevrlých i pohoršujících lidí v okolí).
Né každý četl nebo pouštěl svým dětem klasické a smysluplné pohádky. Často jen nějakou vymývárnu mozků pro děti, aby se dívaly na TV nebo PC a rodiče měli chvíli pokoj.
Děti z toho vyrostou. Může to na nich zanechat dopad (v podvědomí) a můžou si pamatovat nějaké principy. Dospělý už nemá nevinné, naivní a růžové vnímání světa jako ty nejmenší děti.

tituly

Odpověděl/a – 2.březen 16:21

Původní pohádky a příběhy, které se dětem vyprávěly na „dobrou noc“, byly strašidelnější, krutější a realističtější. Víc se to podobalo hororových příběhům, které si občas děti vyprávěji na přespávačkách nebo při ohýnku. Přestože měly své rysy jako vítězství dobra nad zlem nebo morální ponaučení. Podobné i třeba pověstem, bájím, bajkám. Měly snad i trochu šokovat, předat moudra, připravit na život a zocelit ty děti. A bylo to tak dobře.
V moderní době se staly změkčilejší a přeslazené. Často beze smyslu. Cenzuruje se, co je pro děti vhodné a co ne (zakazují se i nesmysly). Dokonce se dnes staly prostředkem pro propagaci skupin a názorů. Extrémní feminismus, gayové, trans, progresivní žvásty.

Pohádky jsou prospěšné a mají své opodstatnění. Funguje to ovšem všelijak.
Je víc druhů a můžou mít různý dopad. Přeslazené a naviní pohádky je můžou zklamat, když jsou vtrženi do „kruté“ reality. Co a proč jim (nám) to bylo vykládáno, když to takhle nefunguje? Pohádky nemusí být kruté, ale neměly by být ani naivní a stupidní. Těžkosti života, bída, tvrdá práce i bezpráví tam klidně mohou být vyobrazeny. Proč by to dětem mělo škodit. Jsou to jen příběhy a děti by se tam měly nějakou formou setkat s tím, jak to v životě funguje (v dobrém i zlém). Naivita a bezstarostnost jsou dvě různé věci. Takové příběhy neudělají dětství více nebo méně bezstarostné (je to nepřímý kontakt a realističtější podoba má pozitivnější dopad, než naivní a přeslazené).
Lidi pochází z různých sociálních vrstev a s různými přístupy k výchově.
Pohádky často mají dobrý vliv na dítě, ale přisuzuješ jim všemocnou sílu. Exisutjí další faktory jako vliv okolí, negativních událostí, sociálních skupin, školy, které to dítě mohou kazit. Pohádky to nezachrání. Vedle životních zkušenosti nejsou až tak podstatné.
Zlozvyky a neřesti se osvojují snáz než dobré vlastnosti. Setkání se s hodnotami v podobě příběhů není přímé, tak jako v běžném životě. A tam se spíš setká s negativními vlivy (ze strany rodičů, spolužáků, nevrlých i pohoršujících lidí v okolí).
Né každý četl nebo pouštěl svým dětem klasické a smysluplné pohádky. Často jen nějakou vymývárnu mozků pro děti, aby se dívaly na TV nebo PC a rodiče měli chvíli pokoj.
Děti z toho vyrostou. Může to na nich zanechat dopad (v podvědomí) a můžou si pamatovat nějaké principy. Dospělý už nemá nevinné, naivní a růžové vnímání světa jako ty nejmenší děti.