Historie úprav

tituly

Odpověděl/a – 16.únor 14:57

Téměř na nikoho nestojí zástupy potenciálních partnerů (že by jí nebo ho unáhěly/i). Většinou u některých slavných a bohatých, ale i zde to není jistota. To jsou společenské výjimky a určité skupiny (které mají fanoušky). Velmi aktraktivní často nemají žádné zástupy, protože se jich ostatní „bojí“. Jsou zde předsudky spojené s krásou, bojí se je oslovit a podobně.
Potenciálních partnerů může mít každý opravdu hodně, ale to záleží především na něm, na ní. Není to tak, že by na toho člověka samy od sebe stály zástupy partnerů, které by magneticky přitahoval.

Spousta velmi ošklivých mužů nejenže má partnerka, ale má i hezké partnerkou. Tlouštíci, mastné vlasy, pleš, křivé nebo chybějící zuby, nesymetrický obličej, mírné „vady“, a přesto mají atraktivní partnerky. A ne, nejsou boháči a ony zlatokopky.
Fyzický vzhled se uznává jen povrchně. I u těch, kteří na něm zakládají. Protože si sami neuvědomují, že přestože mají vzhledové preference, podvědomě i jinak uznávají spíš vlastnosti opačného pohlaví, a jak jsou jim blízké, líbivé.

Hlavní je osobnost a charakter. Fyzická atraktivita je až druhořadá, jestli vůbec. Po tom, co se dva lidé seznámí, tak se slbíží na základě (nefyzických) sympatií a vzájemných interakcí. I když je jeden „ošklivější“ a druhý o poznání mnohem atraktivnější. Po chvíli, co se znají už ten fyzický vzhled nehraje velkou roli. Důležité je, jak si rozumí a jak se spolu cítí. Nakonec toho druhého mají rádi takový, jaký je.
U mužl je důležitější než cokoli hlavně sebevědomí. Fyzický vzhled je jen jedno z mnoha možných plus. A pokud mu příroda nenadělila, tak to není nijak velké mínus. Stigma, které by se nedalo přemoci (to si akorát nosí ve své vlastní hlavě, s jeho představou o sobě). Nízké mínění o sobě samém není přitažlivé, obzvlášť u mužů. Opak je žádoucí.

Kráse je navíc subjektivní, přestože v lidské atraktivitě existují jisté společné uznávané žádoucí prvky. I to ale není pravidlem. Každému se líbí něco jiného.
Vem si příklad velmi krásného člověka, ale uvnitř neskutečně odporného. S takovým by nikdo nechtěl být a nevydržel by s ním, i kdyby byl sebenádhernější.

tituly

Odpověděl/a – 16.únor 15:04

Téměř na nikoho nestojí zástupy potenciálních partnerů (že by jí nebo ho unáhěly/i). Většinou u některých slavných a bohatých, ale i zde to není jistota. To jsou společenské výjimky a určité skupiny (které mají fanoušky). Velmi aktraktivní často nemají žádné zástupy, protože se jich ostatní „bojí“. Jsou zde předsudky spojené s krásou, bojí se je oslovit a podobně.
Potenciálních partnerů může mít každý hodně, ale to záleží především na něm, na ní. Není to tak, že by na toho člověka samy od sebe stály zástupy, které by magneticky přitahoval.

Spousta ošklivých mužů nejenže má partnerky, ale má i hezké partnerky. Tlouštíci, mastné vlasy, pleš, křivé nebo chybějící zuby, nesymetrický obličej, mírné „vady“, a přesto mají atraktivní partnerky. A ne, nejsou boháči a ony zlatokopky. Jenom to není o fyzickém vzhladu a fyzické kompatibilitě. To máš tak možná z amerických filmů. Jen výjdi ven a dívej se na páry, které potkáš. Uvidíš.
Fyzický vzhled se uznává jen povrchně. I u těch, kteří si myslí, že na něm zakládají. Protože si sami neuvědomují, že přestože mají vzhledové preference, podvědomě i jinak uznávají spíš vlastnosti opačného pohlaví, a jak jsou jim blízké, líbivé. A ty převažují nad vším jiným.
Jenom ti nejpovrchnější uznávají fyzický vzhled a opovrhují neatraktivností. Takových je jen velmi málo. I oni alespoň vnitřně vědí, že se pletou. A především s takovými lidmi nemá cenu se zahazovat, protože to oni jsou odporní a nakonec skončí sami nebo nešťastní.

Hlavní je osobnost a charakter. Fyzická atraktivita je až druhořadá, jestli vůbec. Po tom, co se dva lidé seznámí, tak se slbíží na základě (nefyzických) sympatií a vzájemných interakcí. I když je jeden „ošklivější“ a druhý o poznání mnohem atraktivnější. Po chvíli, co se znají už ten fyzický vzhled nehraje velkou roli. Důležité je, jak si rozumí a jak se spolu cítí. Nakonec toho druhého mají rádi takový, jaký je.
U mužl je důležitější než cokoli hlavně sebevědomí. Fyzický vzhled je jen jedno z mnoha možných plus. A pokud mu příroda nenadělila, tak to není nijak velké mínus. Stigma, které by se nedalo přemoci (to si akorát nosí ve své vlastní hlavě, s jeho představou o sobě). Nízké mínění o sobě samém není přitažlivé, obzvlášť u mužů. Opak je žádoucí.

Nějaké alespoň drobné vady na kráse má každý, protože dokonalá krása neexistuje. Ani jednoznačná. Navíc je krása pomíjivá a dočasná. Tohle není dobrá hodnota. Kráse je subjektivní, přestože v lidské atraktivitě existují jisté společné uznávané žádoucí prvky. I to ale není pravidlem. Každému se líbí něco jiného.
Vem si jako příklad velmi krásného člověka, který je uvnitř neskutečně odporný. S takovým by nikdo nechtěl být a nevydržel by s ním, i kdyby byl sebenádhernější.