Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 9.leden 12:35

V první řadě to s policií ani nemusí moc souviset (s reálným stavem), jako spíš s tvými pocity, představami a dojmy… otázka psychiky, citlivosti, mentality.
Taky přítomnost policie, či jejich zvýšená aktivita může podvědomě ihned vyvolávat dojem, že se něco stalo nebo děje, případně i chystá (nehoda a něco špatného, ohrožení atd). Proto ty obavy.
Pak taky hlídají, kontrolují, pozorují /prověřují (v jisté míře, minimálně „se dívají“)… v rámci prevence. To pak může některým připadat, že „buzerují“ nebo „nemají nic lepšího na práci“. Hlavně u dopravní policie, ale nejen u nich.

V druhé řadě je to prostě autorita a jistá síla, a budí respekt. Což může být oboustranné, totiž budit obdiv a úctu, ale taky i třeba strach. Uznání tam je, ale klidně i jistá obezřetnost. Koneckonců je to ozbrojená složka státu, která mj. udržuje pořádek a bezpečnost, a to i třeba za použití síly. Obzvlášť při stíhání a jejich boji s kriminalitou.
Navíc ani nemusíš být viník, abys byl podezřelým nebo byl ve špatnou dobu na špatném místě. Nebo se jen zapletl do nějaké policejní akce.

S oběma může pak souviset role médií, šířené pověsti a některých zpráv (ojedinělé případy, spíše vzácné) o policejní brutalitě, policejním státě apod. Hlavně taky mimo Česko.

Disraeli

Odpověděl/a – 9.leden 12:38

V první řadě to s policií ani nemusí moc souviset (s reálným stavem), jako spíš s tvými pocity, představami a dojmy… otázka psychiky, citlivosti, mentality.
Taky přítomnost policie, či jejich zvýšená aktivita může podvědomě ihned vyvolávat dojem, že se něco stalo nebo děje, případně i chystá (nehoda a něco špatného, ohrožení atd). Proto ty obavy.
Pak taky hlídají, kontrolují, pozorují /prověřují (v jisté míře, minimálně „se dívají“)… v rámci prevence. To pak může některým připadat, že „buzerují“ nebo „nemají nic lepšího na práci“. Hlavně u dopravní policie, ale nejen u nich.

V druhé řadě je to prostě autorita a jistá síla, a budí respekt. Což může být oboustranné, totiž vzbuzovat obdiv a úctu, ale taky i třeba strach. Uznání tam je, ale klidně i jistá obezřetnost. Koneckonců je to ozbrojená složka státu, která mj. udržuje pořádek a bezpečnost, a to i třeba za použití síly. Obzvlášť při stíhání a jejich boji s kriminalitou.
Navíc ani nemusíš být viník, abys byl podezřelým nebo byl ve špatnou dobu na špatném místě. Nebo se jen zapletl do nějaké policejní akce.

S oběma může pak souviset role médií, pověsti a některých zpráv (ojedinělé případy, spíše vzácné) o policejní brutalitě, policejním státě apod. Hlavně taky mimo Česko.