Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 23.prosinec 18:44

Jó, tak na to není jednoduchá odpověď. Protože skoro všechna náboženství (zejména domorodá, „původní“, stará atd), byla dřív polyteistická. Každý národ nebo různé skupiny, měly svoje takové náboženství. A rozhodně nebyla stejná – bylo víc druhů např. slovanských, germánských, keltských, apod. – podle lokalit.

V podstatě každý větší kmen, či etnikum mělo své polyteistické náboženství. Pak se navíc různě vyvíjely a ovlivňovaly a vzniklo taky plno synkretických náboženství.
A teď si vem jen kolik stovek a tisíc takových skupin existovalo i mimo Evropu zejména v Africe, Asii nebo Americe.
Každý takový „zaniklý“ národ, či stát měl své náboženství. A taková víra existovala velmi dávno v předstátních společnostech, před desítkami tisíc let v pravěku. Všude po světě a během času se to měnilo (zejména jazyk /názvy). Existovaly po mnoho a mnoho tisíc let v tisícech společností – narozdíl třeba od „modernějších“ monoteistických náboženství, která začala vznikat a růst až ke konci starověku a ve středověku.

Taky i dnes monoteistická náboženství byla původně polyteistická a pak henoteistická (jako třeba staré řecké náboženství). Platí třeba i pro judaismus a islám a samozřejmě i křesťanství, které vychází mj. z judaismu a platonismu. Ve starém období judaismu – i dlouho po jeho počátku . věřili ve vícero bohů a MJ. i toho svého Jahveho. Až později ty ostatní zavrhli. Totéž platí i pro Islám… v předislámských náboženství (zjednodušeně dnes někdy označováno jako arabská mytologie) taky uznávali Allaha, ale byl jedním z bohů. Až Mohamed a následovníci zavrhli a popřeli ta ostatní božstva.
A v těch abrahámovských náboženstvích často ta božstva zcela nezavrhli, jakože by prohlásili, že neexistují, ale prohlásili je za démony, zlé síly, apod. Prostě je spíš „dehonestovali“, ubrali na významu, démonizovali je.

Obdobně buddhismus, který bývá dokonce označován jako nenáboženský nebo bez víry v boha. Až na to, že sám Buddha pojednává o bozích, dévech, avatarech, božských mudrcích, osvícených (ztotžňovaných s božstvy), aj. Uznává v podstatě mj. i ta božstva, která jsou v hinduismu. Akorát, že tento směr se nesoustředil na uctívání božstev, ale čistě na cestu k osvobození /probuzení (buddhovství) – takže se zaměřoval jen na tuto část hinduismu (tj. zejména nibbána /mókša), ale bohy a božstva nepopíral. Dokonce sám osvícený se řadí k božstvům (je to proces zahrnující henosis a často právě divinizaci /apotheosis).

Též taoismus, někdy chybně označován jako monoteistický, jindy nenáboženský a jen filozofický, uctívá spoustu bohů, božských bytostí a polobohů…

Záleží i na chápání polyteismu. A např. jeho blízké příbuznosti s animismem, šamanismem aj. Nebo různých filozofiích a kultech, které byly často polyteistické (nebo je u některých hranice nejasná).
Taky spousta takových náboženství NEBYLO řádně organizovaných, soudržných, pevných a systémových. A hlavně dogmatických. Prostě věřili v různé bohy, dle různého pojménování a vlastní víry. Když narazili na nějaké nové božstvo (díky obchodu aj. střetu s další kulturou), tak prostě přijali toho nového k těm svém stálým, pokud se jim líbil. A to nemluvím o celé společnosti, jako spíš o jednotlivcích.
…Zkrátka to často nebyla strukturovaná a stálá náboženství. Některá víc, jiná míň organizovaná. Ale je to prostě víra v mnoho bohů – kolikrát kdejakých, včetně vlastní volby. Nebylo to jednotné náboženství, Prostě spíš víra, kolikrát volnější. To MY a odborníci v moderní historii, kteří zkoumali vývoj náboženství, kultur apod., měli potřebu ta náboženství kategorizovat (lidstvo má obecně potřebu vše kategorizovat – pro zjednodušení, přehled, snadnější pochopení a definice).

Velmi obecně to jsou nebo spíš byly TISÍCE polyteistických náboženství. Pro upřesnění spousty tisíc. Z nichž NĚKTERÁ se dnes vracejí v podobě novopohanství. Ale jen pár a né nějak ve velké míře.
Samozřejmě nepočítám stálé polyteismy, které nevymizely, jako například hinduismus, který je nejvýraznější.

Disraeli

Odpověděl/a – 23.prosinec 19:04

Jó, tak na to není jednoduchá odpověď. Protože skoro všechna náboženství (zejména domorodá, „původní“, stará atd), byla dřív polyteistická. Každý národ nebo různé skupiny, měly svoje takové náboženství. A rozhodně nebyla stejná – bylo víc druhů např. slovanských, germánských, keltských, apod. – podle lokalit. Jakože se dále dělily. Všichni Germáni neměli jednotné náboženství a stjené bohy (lišily se ve střední/západní Evropě, lišily se na severu). Totéž Slované – východní, západní, balkánští,.. Keltové – ve Francii, Anglii, Irsku… A to je jen malinkatý příklad.
Bylo tolik takových náboženství, kolik bylo národů – a ještě mnohem víc. Protože se tov vztahuje i na etnika, kmeny, dobu, předstátní společnosti a mimo národ – jen různé skupiny, klidně ještě i spíš tlupy v pravěku.

V podstatě každý větší-menší kmen, či etnikum mělo své polyteistické náboženství. Pak se navíc různě vyvíjely, ovlivňovaly a vzniklo taky plno synkretických náboženství.
A teď si vem jen kolik stovek a tisíc takových skupin existovalo i mimo Evropu zejména v Africe, Asii nebo Americe.
Každý takový „zaniklý“ národ, či stát měl své náboženství. A taková víra existovala velmi dávno v předstátních společnostech, před desítkami tisíc let v pravěku. Všude po světě a během času se to měnilo (zejména jazyk /názvy). Existovaly po mnoho a mnoho tisíc let v tisícech společností – narozdíl třeba od „modernějších“ monoteistických náboženství, která začala vznikat a růst až ke konci starověku a ve středověku.

Taky i dnes monoteistická náboženství byla původně polyteistická a pak henoteistická (jako třeba staré řecké náboženství). Platí třeba i pro judaismus a islám a samozřejmě i křesťanství, které vychází mj. z judaismu a platonismu. Ve starém období judaismu – i dlouho po jeho počátku . věřili ve vícero bohů a MJ. i toho svého Jahveho, který nabyl hlavní podoby. Až později ty ostatní zavrhli. Totéž platí i pro Islám… v předislámských náboženství (zjednodušeně dnes někdy označováno jako arabská mytologie) taky uznávali Allaha, ale byl jedním z bohů. Až Mohamed a následovníci zavrhli a popřeli ta ostatní božstva.
A v těch abrahámovských náboženstvích často ta božstva zcela nezavrhli, jakože by prohlásili, že neexistují, ale prohlásili je za démony, zlé síly, apod. Prostě je spíš „dehonestovali“, ubrali na významu, démonizovali je.

Obdobně buddhismus, který bývá dokonce označován jako nenáboženský nebo bez víry v boha. Až na to, že sám Buddha pojednává o bozích, dévech, avatarech, božském neduálním Já, božských mudrcích, osvícených (ztotžňovaných s božstvy), aj. Uznává v podstatě mj. i ta božstva, která jsou v hinduismu. Akorát, že tento směr se nesoustředil na uctívání božstev, ale čistě na cestu k osvobození /probuzení (buddhovství) – takže se zaměřoval jen na tuto část hinduismu (tj. zejména nibbána /mókša), ale bohy a božstva nepopíral, jen se jimi nezabýval. Dokonce sám Osvícený se řadí k božstvům (je to proces zahrnující henosis a často právě divinizaci /apotheosis).

Též taoismus, někdy chybně označován jako monoteistický, jindy nenáboženský a jen filozofický, uctívá spoustu bohů, božských bytostí, Nesmrtelných a polobohů…

Záleží i na chápání polyteismu. A např. jeho blízké příbuznosti s animismem, šamanismem aj. Nebo různých filozofiích a kultech, které byly často polyteistické (nebo u některých hranice nejasná). Kde je totiž napováženou, co označit nebo neoznačit jako polyteismus. Protože nejsou vždy jednoznačná…
Taky spousta takových náboženství NEBYLO řádně organizovaných, soudržných, pevných a systémových. A taky dogmatických. Prostě věřili v různé bohy, dle různého pojménování a vlastní víry (i volby). Když narazili na nějaké nové božstvo (díky obchodu aj. střetu s další kulturou), tak prostě přijali toho nového k těm svém stálým, pokud se jim líbil. A to nemluvím o celé společnosti, jako spíš o jednotlivcích.
…Zkrátka to často nebyla strukturovaná a stálá náboženství. Některá víc, jiná míň organizovaná. Ale je to prostě víra v mnoho bohů – kolikrát kdejakých, včetně vlastní volby. Může to být i mimo národ /kulturu. Nebyla to jednotná náboženství, Prostě spíš víra, kolikrát volnější. To MY a odborníci v moderní historii, kteří zkoumali vývoj náboženství, kultur apod., měli potřebu ta náboženství kategorizovat (lidstvo má obecně potřebu vše kategorizovat – pro zjednodušení, přehled, snadnější pochopení a definice).

Velmi obecně to jsou nebo spíš byly TISÍCE polyteistických náboženství. Pro upřesnění spousty tisíc. Z nichž NĚKTERÁ se dnes vracejí v podobě novopohanství. Ale jen pár a né nějak ve velké míře. I když na popularitě nabývají.
Samozřejmě nepočítám stálé a bohaté polyteismy, které nevymizely, jako například hinduismus, který je nejvýraznější. Byť to taky není žádné jednotné náboženství ani -ismus (opět zase lidská a západní kategorizace, neboli škatulkování).