Historie úprav
Odpověděl/a – 21.srpen 21:39
Jasně, mimino se narodí, a hned si poručí, že chce umýt a nakrmit. ;) Prostě od přírody autorita a velitel. 🤣
Ale né, jde spíš o to, že je to člověk, který je tak nějak
přirozený vůdce a autorita aniž by třeba zastával skutečný post/funkci
(oficiální autorita), bez toho, aby se o to nějak snažil (tedy být nuceně
autoritativní) a zkrátka oplývá kvalitami, které ho dělají hodným
následování a úcty…
A to není od narození. Tedy jistě, NĚJAKOU roli tam může hrát dědičost
a geny, ale je to dáno spíše prostředím, kde člověk vyrůstá, jaké má
vzory, co/kdo ho ovlivňuje, co si on sám osvojuje a jaké má zájmy.
Člověk hovorný – nebo spíše poutavě mluvící a dobře se
vyjadřující; člověk, který vypadá, že rozumí tomu, co dělá a ví, co
dělá/co je třeba; ten, co jde ostatním vzorem; ten, co na druhé působí
dobrým (působivým) dojmem; vyjadřuje respekt; dokáže stejně dobře
vyvolat obdiv/náklonost i strach; atd. Často má charisma i šarm (ale i ty
se dají naučit). A to není od narození, vyplývá to z osobnosti toho
člověka. Ze schopností, dovedností a přinejmenším některých
charakterových kvalit/vlastností.
A ano, né každý je přirozený vůdce a autorita (to by navíc nemělo
smysl), jako spíš jen pár jedinců. Ale nejsou takoví od narození. Za jedno
k tomu třeba byli vychování (nebo se sešly šťastné okolnosti, že se
takovými stali) nebo na sobě pracovali a sami se takovými staly (umění
vůdcovství nejlépe ze všech rozebírá třeba Xenofón).
Odpověděl/a – 21.srpen 21:43
Jasně, mimino se narodí, a hned si poručí, že chce umýt a nakrmit. ;) Prostě od přírody autorita a velitel. 🤣
Ale né, jde spíš o to, že je to člověk, který je tak nějak
přirozený vůdce a autorita aniž by třeba zastával skutečný post/funkci
(oficiální autorita), bez toho, aby se o to nějak snažil (tedy být nuceně
autoritativní) a zkrátka oplývá kvalitami, které ho dělají hodným
následování a úcty…
A to není od narození. Tedy jistě, NĚJAKOU roli tam může hrát dědičost
a geny, ale je to dáno spíše prostředím, kde člověk vyrůstá, jaké má
vzory, co/kdo ho ovlivňuje, co si on sám osvojuje a jaké má zájmy.
Člověk hovorný – nebo spíše poutavě mluvící a dobře se
vyjadřující; člověk, který vypadá, že rozumí tomu, co dělá a ví, co
dělá/co je třeba; ten, co jde ostatním vzorem; ten, co na druhé působí
dobrým (působivým) dojmem; vyjadřuje respekt; dokáže stejně dobře
vyvolat obdiv/náklonost i strach; atd. Často má charisma i šarm (ale i ty
se dají naučit). A to není od narození, vyplývá to z osobnosti toho
člověka. Ze schopností, dovedností, některých znalostí (alespoň psychiky
a mezilidských vztahů*) a přinejmenším některých charakterových
kvalit/vlastností.
*Nutno říct, že takový člověk to nemusí studovat… akorát chápe,
jak to funguje (někdy, aniž by si to uvědomoval) a má s tím zkušenosti.
Umí prostě na druhé správně za/působit.
A ano, né každý je přirozený vůdce a autorita (to by navíc nemělo
smysl), jako spíš jen pár jedinců – protože aby takovým člověk vůbec
byl, je velmi složité a trochu „všestranné“. Ale nejsou takoví od
narození. Za jedno k tomu třeba byli vychování (nebo se sešly šťastné
okolnosti, že se takovými stali) nebo na sobě pracovali a sami se takovými
stali (umění vůdcovství nejlépe ze všech rozebírá třeba Xenofón).
