Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 28.leden 11:15

Našla sjsem v Machkově slovnoíku.

Obě slova mají tstejný základ tedy původ , od slova hříoch.

"hřích, hříšek, hříšný, hříšník, hříšnice, hřešit, zhřešit, prohřešit (se), prohřešek. Všesl. – p. grzech, r. grech, s. grêh, ch. grijêh, stsl. grěchъ. Psl. *grěchъ je výraz již předkřesťanský, původní význam asi byl ‘chyba, sejití (z cesty) ap.’ (srov. pohřešit). Nejpřijatelnější je spojení s lit. graižùs ‘šikmý’, lot. greizs ‘křivý’ z bsl. *groi- rozšířeného ve slov. o -po- (A8, B2) či přímo expr. -ch-.

Původní význam slova hřích = omyl, opomenutí, nezdar, tedy staročesky po hřiechu = pokleslo až na bohužel a vyjadřovalo lítost, že něco není tak, jak má být., Hříšnoík, kdo se mýlí, vidí to jinak, sešel scesty.

Říkalo se tedy po hříchu – z toho novočeské po-hřešiti = -ovati – zjišťovalo se, že něco není (asi zde není toho a toto = omylem, chybou, opomenutím.
Přidám předpony po- vzniklo pohřešiii, pohřešovati,později přídavné jméno l jm. po-hřešovaný = po a hřích = po a hřích, ten, kdo knize, tedy chyboval.
Takže pophřešovaný, nenítam, kde má být,, sstejnw jako hříšník sešel s cesty,.

asi zde není toho a totoi)ú = omylem, chybou, opomenutím.Přidám předpony po- vzniklo pohřešili, pohřešovati, pazěji pořídl jm. po-hřešovaný = po a hřích,
Takže někdo je poéhřešovajný , není tam, kde má být, a stejnw jako hříšíník, sešel s cesty, ale je hledanýl. .

Tešdy hříšnoík j teen, kdo udělal chybu udělal chyxbu, sešel z cesta,.

annas

Odpověděl/a – 28.leden 11:22

Našla jsem v Machkově slovníku. Zajímavá otázka.CHAt opět nemá pravdu. To, že slovo mělo jiný význam, neznamená, že nemá stejný původ. . Je to vidwt ze spojeí – po hřiechu… sl sloveso diokonavé a nedokonavlé. po-hřešit, poo-hřešovat. OPoužívalo se zpravidla, když se vyjadřovala lítost, že není něčeho, co by jinak býti mělo ."

Obě slova mají tstejný základ tedy původ , od slova hříoch.

"hřích, hříšek, hříšný, hříšník, hříšnice, hřešit, zhřešit, prohřešit (se), prohřešek. Všesl. – p. grzech, r. grech, s. grêh, ch. grijêh, stsl. grěchъ. Psl. *grěchъ je výraz již předkřesťanský, původní význam asi byl ‘chyba, sejití (z cesty) ap.’ (srov. pohřešit). Nejpřijatelnější je spojení s lit. graižùs ‘šikmý’, lot. greizs ‘křivý’ z bsl. *groi- rozšířeného ve slov. o -po- (A8, B2) či přímo expr. -ch-.

Původní význam slova hřích = omyl, opomenutí, nezdar, tedy staročesky po hřiechu = pokleslo až na bohužel a vyjadřovalo lítost, že něco není tak, jak má být., Hříšnoík, kdo se mýlí, vidí to jinak, sešel scesty.

Říkalo se tedy po hříchu – z toho novočeské po-hřešiti = -ovati – zjišťovalo se, že něco není (asi zde není toho a toto = omylem, chybou, opomenutím.
Přidám předpony po- vzniklo pohřešiii, pohřešovati,později přídavné jméno l jm. po-hřešovaný = po a hřích = po a hřích, ten, kdo knize, tedy chyboval.
Takže pophřešovaný, nenítam, kde má být,, sstejnw jako hříšník sešel s cesty,.

asi zde není toho a totoi)ú = omylem, chybou, opomenutím.Přidám předpony po- vzniklo pohřešili, pohřešovati, pazěji pořídl jm. po-hřešovaný = po a hřích,
Takže někdo je poéhřešovajný , není tam, kde má být, a stejnw jako hříšíník, sešel s cesty, ale je hledanýl. .

Tešdy hříšnoík j teen, kdo udělal chybu udělal chyxbu, sešel z cesta,.

annas

Odpověděl/a – 28.leden 13:24

Našla jsem v Machkově slovníku. Zajímavá otázka. CHAt opět nemá pravdu. To, že slovo mělo jiný význam, neznamená, že nemá stejný původ. . Je to vidět ze spojení – po hřiechu… sloveso dokonavé a nedokonavé. po-hřešit, po-hřešovat. Používalo se zpravidla, když se vyjadřovala lítost, „že není něčeho, či něco, co by jinak býti mělo .“

Obě slova mají stejný základ tedy původ , od slova hřích – význam níž. .

"hřích, hříšek, hříšný, hříšník, hříšnice, hřešit, zhřešit, prohřešit (se), prohřešek. Všesl. – g grêh, ch. Psl. *grěchъ je výraz již předkřesťanský, původní význam asi byl ‘chyba, sejití (z cesty) ap.’ (srov. pohřešit). Nejpřijatelnější je spojení s lit. graižùs ‘šikmý’, lot. greizs ‘křivý’ z bsl. *groi- rozšířeného ve slov. o -po- (.

Původní význam slova hřích = omyl, opomenutí, nezdar, tedy staročesky po hřiechu = kvůlil hříchu – pokleslo až na dnešní bohužel a vyjadřovalo lítost, že něco není tak, jak má být., Hříšník, ten, kdo se mýlí, vidí to jinak, sešel s cesty obecn kvůli něščemu či někomu, i když původnwě šlo o náboženský a mravní význam, .

Říkalo se tedy po hříchu – z toho novočeské po-hřešiti = -ovati – zjišťovalo se, že něco není (asi zde není toho a toto = omylem, chybou, opomenutím.
Přidám předpony po- vzniklo pohřešiti, pohřešovati,později přídavné jméno l po-hřešovaný = po a hřích = po a hřích, ten, kdo udělal hřích, , tedy chyboval. obecně.
Takže pohřešovaný, není tam, kde má být,, stejně jako hříšník. Oba kvůli nějaké chybě omylu . sešli s cesty,. Tedy ne po chybě, ale kvůli chybě, takže po vysvětlení se dá brát jako omluva, .

Tedy i hříšník je ten, kdo udělal chybu , sešel z cesty. ale nemusí být pohřešovaný. Jde o obecný význam. Po objasnění příčiny pak se bralo jako jakási omluv,i bez vztahu k Bohu,

Se slovem pohříchu bývá zpravidla spojováno jako jeho odvozenina sl veso pohřešiti „zjistiti, že něco chybí, něci či někoho postrádati".

annas

Odpověděl/a – 5.únor 11:34

Našla jsem v Machkově slovníku. Zajímavá otázka. CHAt opět nemá pravdu. To, že slovo mělo jiný význam, neznamená, že nemá stejný původ. . Je to vidět ze spojení – po hřiechu… sloveso dokonavé a nedokonavé. po-hřešit, po-hřešovat. Používalo se zpravidla, když se vyjadřovala lítost, „že není něčeho, či něco, co by jinak býti mělo .“

Obě slova mají stejný základ tedy původ , od slova hřích – význam níž. .

"hřích, hříšek, hříšný, hříšník, hříšnice, hřešit, zhřešit, prohřešit (se), prohřešek. Všesl. – g grêh, ch. Psl. *grěchъ je výraz již předkřesťanský, původní význam asi byl ‘chyba, sejití (z cesty) ap.’ (srov. pohřešit). Nejpřijatelnější je spojení s lit. graižùs ‘šikmý’, lot. greizs ‘křivý’ z bsl. *groi- rozšířeného ve slov. o -po- (.

Původní význam slova hřích = omyl, opomenutí, nezdar, tedy staročesky po hřiechu = kvůlihříchu – pokleslo až na dnešní bohužel a vyjadřovalo lítost, že něco není tak, jak má být., Hříšník, ten, kdo se mýlí, vidí to jinak, sešel s cesty obecně kvůli něčemu či někomu, i když původně šlo o náboženský a mravní význam, .

Říkalo se tedy po hříchu – z toho novočeské po-hřešiti = -ovati – zjišťovalo se, že něco není (asi zde není toho a toto = omylem, chybou, opomenutím.
Přidám předpony po- vzniklo pohřešiti, pohřešovati,později přídavné jméno l po-hřešovaný = po a hřích = po a hřích, ten, kdo udělal hřích, , tedy chyboval. obecně.
Takže pohřešovaný, není tam, kde má být,, stejně jako hříšník. Oba kvůli nějaké chybě omylu . sešli s cesty,. Tedy ne po chybě, ale kvůli chybě, takže po vysvětlení se dá brát jako omluva, .

Tedy i hříšník je ten, kdo udělal chybu , sešel z cesty. ale nemusí být pohřešovaný. Jde o obecný význam. Po objasnění příčiny pak se bralo jako jakási omluv,i bez vztahu k Bohu,

Se slovem pohříchu bývá zpravidla spojováno jako jeho odvozenina sloveso pohřešiti „zjistiti, že něco chybí, něcioči někoho postrádati".