Historie úprav
Odpověděl/a – 7.červenec 21:55
To mi připomíná ty amíky, také si mysleli, že hsme tady jako opice
skákali po stomech. 😉
Moje dcera je jen o 5 let starší a vše, na co se ptáte ví od dětského
věku. Ptala se dědů, babiček a rodičů. Nebo slyšela o čem se dospělí
baví…. 😉
Vy sr nemáte doma koho zeptat, co škola, ta Vám nic nedala? (no možná
v tom dnešním chaosu ne).
Ano, odváděli jsme zdravotní i sociální pojištění., prostřednictvím
zaměstnavatele. My (rodiče či prarodiče) jsme neměli jen právo na práci,
měli jsme povinnost pracovat. Bylo gto pohodlnější a bez starostí.
ČSSZ měla velký objem finančních prostředků, než je pan Klaus hodil
(zabavil do státního rozpočtu.
U ČSP jsme muhli mít pojištěno kde co, tedy i úrazové pojištění.
Preventivní prohlídky byly, v trochu jiném rozsahu. Na zubní jsme chodili
se školou dobrovolně povinně 2× ročně. Rizikové u rizikového povolání
(chodili jsme každý rok a zdarma jezdili na 3 týdny dp lázní).
Většina národ byala vázána v zaměstnaneckém poměru (státném,
družstevním. Sem tam byl někdo živnostník i ve službách (švec,
švadlena). Ono záleželo na odbě a aktivních souruzích v daném místě.
Ojediněle někdo provozoval hospodu (vesnice), pekařství. Zněkteří
zpěváci a herci (více ti „méně pohodlní v době socialismu, kdy
vedoucí úlohu měla KSČ). Na růžích ustláno všude neměli.
Nedávno v TV vzpomínala paní, jak to bylo fajm, všechno objednané zboží
jim z velkoskladu přivezli. Po revoluci si museli vše shénět do
hospody sami.
„Po roce 1948 v Československu komunisté vymýtili soukromé
podnikání, přesto se našlo pár výjimek. Jediným živnostníkem, kterého
režim oficiálně toleroval, byl pražský vetešník Eduard Čapek. Za
socialismu však mnozí také podnikali na černo, nejčastěji to byli různí
řemeslníci.“
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/socialismus-podnikani-praha-vetesnik-eduard-capek.A191031_511298_praha-zpravy_zaz
v NDR byli živnostníci a soukromé podnikání ve vyšším rozsahu. Jezdili jsme tam na nákupy s rodiči a pak v dospělosti sami. V příhraničí i v AUE, Plavně apod. jich nebylo
„Podle zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění bylo v roce
1948 možno odejít do důchodu již v 60. roce věku, pokud bylo placeno
pojištění 20 let. Zákon č. 55/1956 Sb. ponechal národní pojištění jen
jako sociální důchod pro potřebné osoby starší 65 let nebo invalidní.
V roce 1964 byl zákonem č. 101/1964 Sb. dále oslaben princip zásluhovosti,
byl zaveden odlišný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy …“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Starobn%C3%AD_d%C5%AFchod
Důchodci asi do roku 1994 odcházeli do důchodu s 90% nejlepšího průměru platu z posledních 5 nebo 10 odpracovaných let (co bylo výhodnější).
Odpověděl/a – 7.červenec 22:14
To mi připomíná ty amíky, také si mysleli, že hsme tady jako opice
skákali po stomech. 😉
Moje dcera je jen o 5 let starší a vše, na co se ptáte ví od dětského
věku. Ptala se dědů, babiček a rodičů. Nebo slyšela o čem se dospělí
baví…. 😉
Vy sr nemáte doma koho zeptat, co škola, ta Vám nic nedala? (no možná
v tom dnešním chaosu ne).
Ano, odváděli jsme zdravotní i sociální pojištění., prostřednictvím
zaměstnavatele. My (rodiče či prarodiče) jsme neměli jen právo na práci,
měli jsme povinnost pracovat. Bylo gto pohodlnější a bez starostí.
ČSSZ měla velký objem finančních prostředků, než je pan Klaus hodil
(zabavil do státního rozpočtu.
U ČSP jsme muhli mít pojištěno kde co, tedy i úrazové pojištění.
Preventivní prohlídky byly, v trochu jiném rozsahu. Na zubní jsme chodili
se školou dobrovolně povinně 2× ročně. Rizikové u rizikového povolání
(chodili jsme každý rok a zdarma jezdili na 3 týdny dp lázní).
Většina národ byala vázána v zaměstnaneckém poměru (státném,
družstevním. Sem tam byl někdo živnostník i ve službách (švec,
švadlena). Ono záleželo na odbě a aktivních souruzích v daném místě.
Ojediněle někdo provozoval hospodu (vesnice), pekařství. Zněkteří
zpěváci a herci (více ti „méně pohodlní v době socialismu, kdy
vedoucí úlohu měla KSČ). Na růžích ustláno všude neměli.
Nedávno v TV vzpomínala paní, jak to bylo fajm, všechno objednané zboží
jim z velkoskladu přivezli. Po revoluci si museli vše shénět do
hospody sami.
„Po roce 1948 v Československu komunisté vymýtili soukromé
podnikání, přesto se našlo pár výjimek. Jediným živnostníkem, kterého
režim oficiálně toleroval, byl pražský vetešník Eduard Čapek. Za
socialismu však mnozí také podnikali na černo, nejčastěji to byli různí
řemeslníci.“
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/socialismus-podnikani-praha-vetesnik-eduard-capek.A191031_511298_praha-zpravy_zaz
v NDR byli živnostníci a soukromé podnikání ve vyšším rozsahu. Jezdili jsme tam na nákupy s rodiči a pak v dospělosti sami. V příhraničí i v AUE, Plavně apod. jich nebylo
„Podle zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění bylo v roce
1948 možno odejít do důchodu již v 60. roce věku, pokud bylo placeno
pojištění 20 let. Zákon č. 55/1956 Sb. ponechal národní pojištění jen
jako sociální důchod pro potřebné osoby starší 65 let nebo invalidní.
V roce 1964 byl zákonem č. 101/1964 Sb. dále oslaben princip zásluhovosti,
byl zaveden odlišný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy …“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Starobn%C3%AD_d%C5%AFchod
Důchodci asi do roku 1994 odcházeli do důchodu s 90% nejlepšího průměru platu z posledních 5 nebo 10 odpracovaných let (co bylo výhodnější).
Oni byli komunisté takoví psíci, že největší soudružka (hlavní sestra v poliklinice) byla dcera bývalého hoteliéra. Po r. 1948 zestátněn, živil se jako číšník ⇒ dělnický původ získala dcera a vstoupila do strany.
Továrníkův syn se podobně zasloužil o místo ve “fabrice, svého
otce“. Nebylo to jejich, ale „vlastně bylo, trochu jinak.“ Byl úsekovým
vedoucím.
Posedlost získávání nových členů (v určitých dobách, se komunistům
nezřídka vymstila. Viz. V: Dlouhý (člen vlády), ten svou příslušnost ve
straně vysvětloval tím, že tam byl, aby škodil zevnitř. 😉
