Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 26.říjen 15:58

To je docela běžný způsob učení a procvičování (od toho jsou tu i dvojjazyčné knihy). Ovšem nedá se stavět jen na tom, obzvlášť když člvoěk nezná žádná slovíčka a teprve s tím jazyk začíná… Nemůže vědět, které slovo je které a co přesně je v té cizojazyčné větě použito (skladba slov ve větě může být jiná, takže i jiné pořádí než v české větě). Nemluvě o gramatice, jako i skloňování, časech. různých tvarech těch slov… celkově pravidlech toho jazyka.
Učení/cvičení je to dobré, ale nedá se to brát za základ nebo za nějak efektivní účení.
Rad, jak se efektivně učit jazyky je spoustu (i knih, např: Navždy plynule; Jak se naučit 100 slovíček za hodinu; Učíme se snadno cizí jazyky a podobné), nejlepší jsou rady od lingvistů a polyglotů, protože ti vědí co a jak. Lidi z toho ale dělají vědu, ve skutečnosti není až tak obtížné naučit se jazyk, přestože se to některým zdá velmi obtížné i nemožné (a ne, není to o nějakých genech). CHCE se to tomu akorát pravidelně věnovat (a postupovat alespoň TROCHU chytře).
Třeba výukový systém a přístup na školách je taky často hodně špatný. Proto se kolikrát učí některý jazyk dlouho roky… a stejně ho neumí. KDO CHCE maximálně do roka se naučí téměř každý cizí jazyk, ty nejsložitější třeba do roka a půl (ale třeba i dřív… to už záleží jak postupuje a jak moc se tomu věnuje).

I když trochu podobným stylem učil/učí cizí jazyky třeba František Vymazal (dnes už ne moc známý český polyglot), viz jak jeho metody popisují na wiki: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Franti%C5%A1ek_V­ymazal#D%C3%A­Dlo I dnes si v koupíš některé jeho knihy (staré vydání, nová nejsou), i já jich pár doma mám.

Disraeli

Odpověděl/a – 26.říjen 16:03

To je docela běžný způsob učení a procvičování (od toho jsou tu i dvojjazyčné knihy). Ovšem nedá se stavět jen na tom, obzvlášť když člověk nezná žádná slovíčka a teprve s tím jazyk začíná… Nemůže vědět, které slovo je které a co přesně je v té cizojazyčné větě použito (skladba slov ve větě může být jiná, takže i jiné pořádí než v české větě). Nemluvě o gramatice, jako i skloňování, časech. různých tvarech těch slov… celkově pravidlech toho jazyka.
Učení/cvičení je to dobré, ale nedá se to brát za základ nebo za nějak efektivní účení.
Rad, jak se efektivně učit jazyky je spoustu (i knih, např: Navždy plynule; Jak se naučit 100 slovíček za hodinu; Učíme se snadno cizí jazyky a podobné), nejlepší jsou rady od lingvistů a polyglotů, protože ti vědí co a jak. Lidi z toho ale dělají vědu, ve skutečnosti není až tak obtížné naučit se jazyk, přestože se to některým zdá velmi obtížné i nemožné (a ne, není to o nějakých genech). CHCE se to tomu akorát pravidelně věnovat (a postupovat alespoň TROCHU chytře).
Třeba výukový systém a přístup na školách je taky často hodně špatný. Proto se kolikrát učí některý jazyk dlouhé roky… a stejně ho neumí. KDO CHCE maximálně do roka se naučí téměř každý cizí jazyk, ty nejsložitější třeba do roka a půl (ale třeba i dřív… to už záleží jak postupuje a jak moc se tomu věnuje). Každý kdo se kdy naučil nějakou řeč/jazyk se nemůže vymlouvat, že na to „nemá vlohy“ – jako dítě se naučil komunikovat a osvojil slovíčka a funkčnost toho (mateřského) jazyka – a to měl mnohem menší intelekt i možnosti… Jako starší a dospělejší má oproti tomu víc výhod a zaručeně se dokáže naučit každý jazyk, který by chtěl. Kdo říká, že mu to prsotě nejde, že „nechápe“ a podobně, tak se jen vymlouvá…

I když trochu podobným stylem učil/učí cizí jazyky třeba František Vymazal (dnes už ne moc známý český polyglot), viz jak jeho metody popisují na wiki: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Franti%C5%A1ek_V­ymazal#D%C3%A­Dlo I dnes si v koupíš některé jeho knihy (staré vydání, nová nejsou), i já jich pár doma mám.