Ztratili byste raději svůj čich nebo chuť?

Ani jedno, samozřejmě. 🙂 Když si ale představím, že nemám čich, a nepoznám zkažené jídlo nebo závadné pití dřív než ho dám do úst, může být pozdě. Radši si zachovám čich, i když se jídlo pro mě změní jen v pohonnou hmotu nebo žaludeční ucpávku, kterou si neužiju.

Raději bych přišel o čich. Všechny smysli jsou důležité, ale tenhle je podle mě nejméně důležitý, i když také je potřeba.

Jsem totiž jedlík. Rád jím a je to na mně vidět.

Ráda bych si uchovala oba smysly. Trochu mne „zradil“ jiný, důležitý smysl. Člověk přivykne.
Bývalá kolegyně, ztratila čich v dětském věku. Chuť měla zachovanou. Původně dětská sestra. Byla spokojená.
Někdy jsme jí téměř „záviděli“.
Necítila zápachy z lidských exkrementů, přetékajících popelnic, bio odpadu, zápach upocených pacientů. Čpících potem, močí, cigaretami I alkoholem (sedící i na křesla stomatologa), bezdomovce dopravené na internu. Nedělalo se jí zle v MHD ze čpících spolucestujících.
Necítila zápach, který se linul na všechny strany z Vřesové (nejčastěji táhla na Karlovy Vary). Necítila pach akrylových pryskyřic a jiných chemikálií.
Bohužel, neví, jak voní květiny, les, ovoce, jídlo, mýdlo……..

Čich

Prodělal jsem krátkodobě obojí. Ani jedno nestojí za nic.