Znáte nějaké historky z černé sanitky?

Jezdívala jsem pravidelně stopem a jednou mi zastavili s pohřebákem. Ŕíkám jim,,nějak brzo,chlapi, né". Smáli se až se jim zlatý zuby blyštěly, kde je vzali jsem nezjišťovala. Naštěstí mě posadili k sobě dopředu, vzadu bylo již obsazeno. Myslím, že jsem sice poděkovala za odvoz, ale nashledanou jsem pro jistotu neřekla..

jo znám,pohřebák bydlí kousek od nás a je to člověk s velkým smyslem pro humor,jednou měl u něj malovat jeden známý,a on mu řekl,těch rakví si nevšímej,v lednici už je plno tak dva nebožtíci ti tady na dvě hodky budou dělat společnost, a odešel,ten známý byl z toho tak rozhozený že nemohl malovat,za dvě hodiny se ten pohřebák vrátil a začal se smát že tam žádné mrtvoly nejsou

Jednou jsme na trempu šli okolo venkovského hřbitova. Stálo tam pohřební auto. Na rakvi seděl chlap a mával na nás.Nevěřili jsme svým očím. Nakonec jsme vzali za kliku a vůz otevřeli.Nebožtík neobživl ale byl to šofer který uvnitř chtěl urovnat kytky a vítr mu zaklap dveře.u těchto vozů není vnitřní klika.Nepočítá se že by nebožtíci vystupovali sami.Byl hrozně rád. večer v hospodě nám zaplatil pěknech pár piv. Za to že tam nemusel strávit celou noc.

Ozvalo se mi do telefonu tady pohřební ústav. Trochu mi to zarazilo a říkám že si vzpomněli moc brzo, že jsem ještě na živu. Sekretářka bodře odpověděla nebožtíků máme dost. Vždycky někdo příjde že pro nás něco má.Ale potřebujeme elektrikáře. Oddech jsem si. Mněl jsem pěknou zakázku. Uděllal jsem jim rozvody v garáži, garsonku a velký dvoupatrový půdní byt. A mám slíbenou slevu až je budu potřebovat.

jo, mám tátu funberáka, takže se to jimi jen hemží. Počínaje řečníkem, který jim řečnil na pohřbech věčně ožralý a pravidelně o Velikonocích po ožíračce padal pod vlak, a konče tátovými kolegy, z nichž jeden byl starý komunistický zmatkař a druhý opět ožrala… jednou přišla mladá ženská sjednávat pohřeb na jednatelství a táta měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. Jakou budete chtít rakev? a vona: „No já nevím … JAKOU BYSTE SI VYBRAL VY?“
„… no já žádnou,“ tatínek na to suše, zadržuje výbuch smíchu.

Btw znáte tenhle fór?

Baví se dva kámoši v hospodě.
První: „Já mám ale hrozný povolání, vůbec si neužiju žádnou srandu!“
Druhý: „Tak tos měl říct hned, pojď makat k nám!“
První: „.. cože, kdeže ty to vlastně děláš?“
Druhej: „V pohřebním ústavu přece.“
První: „… to si děláš čurinu?“
Druhý: „Náhodou, někdy je tam taková prdel. Tudle nás zavolali k případu, že chlap umřel na ženský. My tam přijedem a vidíme ženu na mužovi. Tak ho z ní sundáme a chceme ho dát do rakve, jenže když jsem chtěl přiklopit víko, rakev pérovala, no víš asi proč. Tak jsem vzal železnou tyč a praštil jsem ho přes něj. Ten chlap vyskočil a dal mi facku!“
První: „Cože, von vobživnul?“
Druhý: „Ne, spletli jsme si patro!“