Znát či neznat dne i hodiny?

Ne, nechtěl – mám rád překvapení…
😉

Určitě ne. Známá věděla, že jí zbývá pár měsíců a když jsem viděla, co všechno zařizovala, jak se strašně chtěla bavit, smát. Všichni jsme se snažili chovat normálně, jako by nic a také nám za to děkovala. Nechtěla lítost. Byla velmi statečná, nijak se nelitovala. Chodili jsme na procházky, do kavárny na kávu, na výstavu obrazů apod.
Život je krásný a ještě krásnější proto, že nevíme kdy skončí, i když všichni doufáme, že bude ještě hóóódně dlouhý. 🙂

Zbytek půjčky by zaplatila rodina, to by asi moc radost neměli, kdybych to i věděla, rozhodně bych se nerozběhla dát všem, co mě kdy podrazili, urazili, okradli a obelhali kulku do čela, na to bych čas nemíjela, nebojím se, že by se jim to nevrátilo třeba v jiné formě, byla bych s rodiinou a udělala si pěkný den, ale stejně by to nebylo ono, kdybych věděla že hned pak bude konec. Takže je dobré žít každý den, jako by byl poslední, i když je to někdy moc, moc těžké. Nechci znát dne, ani hodiny.

Já bych to brala, mám ráda ve všem pořádek, tak bych si vše zařídila a naplánovala:-))) Smířila bych se stím, alespoň myslím:-)

Dosť ľudí pozná deň i hodinu svojej smrti… po vynesení rozsudku, ale každý to berie svojsky, niekto sa zrúti, niekto naopak zdvihne hlavu a venuje svojmu cieľu všetok zostávajúci čas. Smrť je verný sprievodca nášho života, denne sa s ňou stretávame, len pohľady máme rôzne.
„Bylo by to pro vás pozitivum nebo negativum znát den a hodinu své smrti?“
Pokiaľ by som sa sama rozhodla poznať „dňa i hodiny“, alebo mi bol nejakým spôsobom „oznámený“, snažila by som sa využiť zostávajúci zvyšok dňa, ale nepýtajte sa ako…

Neznáme dne ani hodiny – známé úsloví z Bible, i když se týkalo svatby, čekání ženicha na družičky.
.
Dnes bereme jako konstatování toho, že nikdo z nás neumí určit, kdy zemřeme. I když někdy tuší. Jenže smrt může přijít náhle a nečekaně. Víme jen to jediné, že jde o konečnou, takže také čekáme …
–
Poznání pravdy v tomto směru není vždy to nejlepší, je to možná lákavé – možnost zařídit vše, co považuji za důležité, užívat si atd. Ale i nebezpečné a bolestné, může vzbuzovat negativní emoce. . Během vteřiny se může pro nás všechno změnit, možná je lepší tedy nevědět.

Co má být, to se stane …

Vse lze vyuzit pro dobro i ke zlu. Kdyz budes vedet, ze zemres za deset let na nasledky autonehody, budes mit mensi strach, kdyz zitra pujde o zivot a treba zachranis nekomu zivot v situaci, kdy bys to jinak neriskoval.
Doplňuji:
Ta věta, to je perla :D Omlouvám se, psal jsem to z mobilu. Ale smysl je snad jasný :)

Upravil/a: setapouch

Lepší varintou odchodu ze světa je nevědět přesný čas.
Půjčky,přepadení banky a podobné lumpárny jdou celý život mimo mně.Užívat si umím jen na svůj účet v mezích toho,co dovolí.
Na druhou stranu,pokud bych se z jakýchkoliv důvodů dozvěděla,kolik času mi zbřvá,snažila bych se uspořádat své záležitosti a říci ostatním,co k nim cítím.
Nečekaný odchod blízkého člověka je bolestný a dlouho nutí k přemýšlení,co mohlo být jinak,zůstalo nevysloveno a již nelze změnit.
Ode dne narození se musím smířit s faktem,že tu nebudu věčně a proto je zbytečné se trápit.

Nevim ale asi ne protoze by to bylo divne

Určiě ne,nebát se a půjčky proč,vždyt bych věděl,že si je užiju neprávem a pak ten dopad,že y to měl za mne někdo platit by mě nedal spát.

Už jenom ta představa mě děsí,ale co tím mám dělat asi začnu věřit v boha,ještě nevím.

Přesný čas bych asi znát nechtěla, ale možná bych ráda věděla, jakým způsobem zemřu. Bylo to tak ve filmu Velká ryba, a přestože to zní nesmyslně, chtít vědět, jak někdo zemře, je to velice důmyslné (člověk pak může třeba plavat mezi krokodýli a nemusí se bát, protože takhle přece neumře) 🙂

Raibku, co je to za zmatenou votázku ?
Dyť to není nic jinýho, než „kdyby“;-)
Kdyby byly v prdeli ryby, tak by nemusely bejt rybníky