Znali jste a pamatujete si na své dědy ,popřípadě pradědy ?

ano na dědy jo,ale na pradědy ne . Jeden můj děda byl pravej slovenskej horal – úžasnej člověk mám na něj bezva vzpomínky chvíle na salaších u ovcí to bylo něco
a druhej děda ten zase byl lovec ve spolku – zásoboval nás zajíci a bažanty… ždy jsem dostala porci s brokem -od té doby je nemohu ani vidět :D:D:D- přesto mám na něj jen dobré vzpomínky

na svýho dědu si pamatuju bydlel s tetou nad náma a když už nemohl chodit do schodů přebýval v pokoji vedle obýváku našich rodičů..
denně jsme mu vařili a starali se o něj, večer se k nám chodil dívat na telku většinou u ní usnul, seděl na židli a když nebyla mamka doma(chodila na směny), tak jsem mu řekla ať si sedne do křesla :) dožil se 89 let..

Jeden děda zemřel, když mýmu tátovi byli asi dva roky, takže toho znát nemůžu, znám ho jen z fotky. A druhej děda ještě žije, bude mu brzy 95 let a je úplně v pohodě, soběstačnej, super člověk, názory má kolikrát lepší jak mladší člověk, je s ním legrace.
Pamatuju si i na jeden den, kdy jsme byli u pradědy, byla jsem malá, držel mě na klíně a ukazoval mi něco a něco mi povídal. Jo a taky pak na zahradě nám ukazoval včely, on je choval, lezly mu po ruce a já se divila, že se nebojí, že ho píchnou. Další vzpomínka je, když už na tom byl špatně, to už si se mnou nepovídal. Pak jsme jeli na pohřeb, strašně jsem tam bulela.

Pradědy jsem nezažil; na dědy se však pamatuju, na oba. Jeden z nich ještě žije a pravidelně si s ním dopisuju. Druhý zemřel před cca 15 lety, jako malého mě měl moc rád a věnoval se mi. Od rozvodu rodičů jsme však nebyli ve styku. Viděli jsme se naposledy krátce před jeho smrtí, kdy jsem náhodou zavítal do končin nedaleko města jeho bydliště v rámci školního výletu.

Každý z mojich prapredkov mi dal niečo nezabudnuteľné do života.
Jeden starý otec, ma ako dieťa (aj dievčatá museli vedieť pracovať okolo domu) naučil vypaľovať tehly na slnku a priučil do tajomstiev murárstva, ešte nedávno pred smrťou babky, jeho manželky, som u nej videla moju prvú vlastnoručne vyrobenú (usušenú) tehlu, bola pekne odložená.
Druhý ma zasa naučil iné remeselné práce, nebáť sa v neznámej krajine a nezablúdiť v živote, stáť si za svojim názorom a napriek svojmu českému pôvodu miľovať slovenčinu a slovenský ľud.

Děda z tátovy strany umřel,když tátovi bylo 15,takže si pamatuju jen babičku,jezdili jsme k ní na prázdniny.Z máminy strany babička už nežije,ale dědovi je 92,až na to,že ho zlobí nohy tak je celkem čilý,dokonce i čte bez brýlí.Dokonce si pamatuju jeho tatínka,mého pradědu.Bydlel kousek on nás a v neděli k nám chodil na oběd.To mi bylo asi 5 let.

znám jenom dědu z máminy strany, z otcovy si nejsem jistá… praděda si nepamatuji, umřel dřív než jsem se narodila, ale pamatuji si prababičku, zase z máminy strany :)

oba dědy a jednoho praděda (umřel, když mi bylo šest, ale pamatuju ho).

sveho dedecka jsem znala.byl to vysoky,přísny pán,ale nas deti mel rad.kazdou navstevu nam nosil cokoladu bonnu,pul bila,pul horka,a takovou ampuly z umele hmoty od léku,plnou petikorun.jednu me,jednu bratrovi.