Zkrácené křestní jméno…?

Chcete-li postupovat podle pravidel, pak je několik možností.

1. Začátek jména – př. Samunel – Sam, Jindřich – Jindra, Růžena – Růža
2. Vypouští se začátek – Jaroslav – Slávek, Jakub – Kuba
3. Dětská mluva – Ludmila – Lilinka, Lulu; Ladislav – Láda
4. Podobnost s cizinou – Josef – Pepa.

Jinak jde o krajová pojmenování, rodinné tradice, o rozlišení jednotlivých nositelů křestních jmen, vztah k dotyčnému atd.
Existuje volnost. Záleží na okolnostech, kdy a v jakém kontextu jedince oslovíme.
Jedna kolegyně se jmenovala Blaženka. Pro malé dítě, zdrobnělina ano. Ale když ji někdo už v dospělosti oslovil jinak, vždy se rozčilovala, že má v rodném listu Blaženka. Nakonec si zvolila sama – Bláža. Znala jsem chlapce, který se styděl za své křestní jméno Bohumil, proto si nechal říkat Bob.

Neni na to pravidlo, je to spíše od rodiny. Většinou jak je dítě oslovováno rodinou, tak mu to zůstává až do dospělosti.V něk­terých rodinách dokonce dojde k záměně jmen, že křestní jméno z nějakých důvodů změní za jiné. Mám jednu kamarádku které nikdo neřekne jinak než Vlasto a až asi po dvaceti létech jsem se dozěděl, že v dokladech má jméno Marie.

Pravidlo neexistuje. Je to krajové a stejné jméno má v různých oblastech rozdílné oslovení.

Myslím, že každý si krátí své jméno podle toho tak, jak mu vyhovuje – bez pravidel. Znám několik Martin a Kristýn, které si říkají Marta, Krista nebo shodně Tina. U Slávků se většinou toto jméno používá, neboť se jim nelíbí první půlka – kdo by chtěl být Květa nebo Věra – i Vlasta už je na hraně oblíbenosti. Jardové a Mirkové si obvykle nestěžují. Bohumilové jsou zase než jménem, které u nás proslavil nenasytný bernardýn radši oslovováni jako Bobové nebo Mílové. Hodně Marií si říká Majka, Natálie může být i Lili. Pokud ale pořád vycházíme z původního jména, a ne, že se někdo jmenuje Václav a říká si Petr. Podle mě to má hodně těžké takový Božetěch, tam bych to pochopila. 🙂