Život zvířat a život lidí

to ten který je,naši psi si závidí,dokonce i žárlí. Někdy jsou na sebe tak naštvaní,že si za celý den spolu ani neštěknou. A myslím,že kdyby mohli mluvit,nebo aspoň kdybych jim rozuměla,tak se budou i klidně navzájem pomlouvat. Takže můj názor je ten,že se jejich životy od těch našich zase tak moc neliší. A být zvířetem musí být hrozné,nejsou dost vyspělý na to,aby nám třeba jen řekli,že je něco bolí,musí jen doufat v to,že narazí na člověka,který to vycítí a pomůže jim. Vás když něco bolí,tak jste schopen se sám o sebe postarat,to oni nemůžou.

Většina „pánů tvorstva“ si určitě myslí,že zvířecí život je primitivní,založený pouze na dvou základních pudech – sebezáchova a rozmnožování.
Někdy si přeji být některým jedincem ze své smečky…Protože mají většinu smyslů mnohonásobně funkčnějších,musí být zážitek pouze z očuchání patníku „přečíst“,kdo a před jakou dobou zde byl.
A taky jim závidím ten spokojený spánek a hluboké sny…

Myslím si že zvířata jsou na tom lépe než člověk alespon v tom směru,že neznají ošklivé povahové vlastnosti jako závist,pomlouvání nebo obžérství kterými disponují lidé.