Život na přístrojích, nebo smrt?

Stretla som sa s podobným prípadom. Pacient bol nevyliečiteľne chorý, s bolesťami za poloroka stratil 60% hmotnosti. Bol pri plnom vedomí, poslednú dobu (asi týždeň pred smrťou už mu zlyhával mozog. Žiadal eutanáziu, tá však nie je legalizovaná. Kedže lekári nič iné okrem liekov nemohli, rozhodol sa. Zavolal mi mobilom a oznámil svoje rozhodnutie. Na druhý deň ráno si nechal vysadiť lieky (na to má právo) a večer bol mrtvý. Je to smutné, ale nechajme pacientom právo rozhodnúť sa. Je to v prvom rade ich život.
Doplňuji:
Radak, súhlasím, každý prípad je iný a „nedá se jednoznačně říct, co je správné a co nikoli“

Upravil/a: led

Asistovaná smrt, neboli eutanázie je hodně debatované téma. I my, studenti biomedicínské techniky, si o tom povídáme na předmětu Etika v lékařství. Jde o to, že někteří lidé si myslí, že člověk z kómatu probere. Pozůstalí nechtěji ztratit jedinou možnost, že o svého milovaného nepříjdou. Já osobně jsem pro eutanázii. Při léčbě by mělo jít hlavně o pacienta, ne o ostatní lidi. Vím, že jim bude smutno, že příjdou o rodiče, dítě, přítele… Ale nikdo z nás si nedokáže představit jaké to je být jen na přístrojích. Jms eještě lidé? Nebo jsme přístroje? Chceme žít s tím, že už nebudeme normálně prožívat naše dny?
Zároveň si myslím, že na některé případy se vynakládá zbytečně moc práce a peněz, i když lékaři tvrdí, že se pacient neprobere a když ano, bude naprosto mimo…
Já jsem PRO!

Myslím, že by se mělo vyhovět, pokud pacient na tom trvá …odpojit od přístrojů.

Milí přátele,mám syna už druhý rok určitém bezvědomí,nemys­lí,nemluví,mu­sí dostávat výživu sondou,prostě sám se ani nepohne,je to moc zlé pro něj jistě i pro mě,není ani živý,ani mrtvý,jak říkají i lékaři ve věku 45 let po auto nehodě jeho „udržuji“,ale je to pro něj život,už je v hrozném stavu,jsem matka,naděje není žádná,myslím si,že takový stav by měl někdo ukončit.Není mi rozhodně jedno co jsem napsala,ale dívat se na takové utrpení a nemoci pomoci,je moc smutné,to mi prosím věřte a neodsuzujte mě.

Za určitých předem přesně stanovených podmínek ano. Je to právo a volba každého.

Je to na tom pacientovy nevíme jak se cítí a co prožívá je to jeho právo.

Pokud nejsem tím pacientem, nevím, co cítí, jaké má bolesti atd., tak nemůžu nic soudit. V každém případě je to ale hodně problematická věc a nedá se jednoznačně říct, co je správné a co nikoli.

… smrt ☹ pokud je to beznadějný stav!!! Na odd. ARO přežívala mi nejbližší osoba napojena na dýchací přístroj aj… Bylo to čekání na smrt. I když se jednalo opravdu (v té době) o nejbližšího člověka, který mi dodnes moc chybí, přála jsem si při každém odchodu z nemocnice, aby to utrpení skončilo… zní to krutě, ale je to tak. Dodnes jsem nezažila horší pocit než ten, když vidíte trpět a nedokážete pomoci ☹

Já jsem pro,pokud je třeba velké poškození mozku.Nechtěla bych jenom ležet,nevědět o sobě a aby mě akorát chodili přebalovat,toho bych ráda ušetřila i své blízké.Je to tak,že si budeme o tom moct samy rozhodnout a sepsat u notáře jakousi žádost eutanázie pro ten případ.Ale musí jít o nenávratný beznadějný stav.