Život je zrcadlo a umění skutečnost. Život napodobuje umění daleko více, než umění napodobuje život. Vidíte to stejně ?

Kdyby bylo po mém, řeknu úplně naopak, že život je skutečnost, a umění je zrcadlo. Dává mi to větší smysl.

Velmi zvláštní a zajímavá otázka. myslím, že nelze jednoznačně vyvrátit, ani jednoznačně potvrdit. Filozofové se mohou přít dlouho s rozličnými argumenty, ovšem v tomto případě bude vždy záležet na úhlu pohledu. Ona i definice základní otázky co je to život? Neni jednoznačná, stejně tak otázka, co je to umění? aktem ale zůstává, že tyto dvě děci se vzájemně ovlivňují.

Tak hned z první jsem na tom stejně jako Ametyst. Jenže při bližším zkoumání mě napadlo, že lidé nezřídka žijí „podle předlohy“, doslova o to usilují a pokud to není možné, tak alespoň o tom sní.

Někdo chce žít jako v TV seriálu, někomu stačí „chata u jezera“ (inspirovaná nějakým obrazem), jiný by chtěl žít „podle románu“ (ženy obvykle z Knihovničky večerů pod lampou ;) :D). Takže se dá říci, že v jistém smyslu MÁ Wilde pravdu.

Jenže FAKT je ten, že NEŽIJEME VE SNU, ale v REALITĚ. To, nakolik se od ní vlastním úsilím/sněním vzdálíme bude mít přímý dopad na náš skutečný život. Žít v iluzi je NEBEZPEČNÉ (jakkoliv je takových, kteří tak v různé míře prožijí CELÝ ŽIVOT jako buchtiček). Chci tím říci, že dokud je vše OK, tak se dá, ale POKUD nastanou komplikace a sen či vlastní iluze nabourá na realitu (a to se dříve či později NEVYHNUTELNĚ STANE!), tak to bývají zpravidla velmi bolestné, někdy dokonce i fatální okamžiky. Takové prozření jistě každý z nás zažil a já myslím, že život je tím úspěšnější, čím více takových chvilek za/přežijeme. Sice to nevyhnutelně vede ke ztrátě iluzí (o čemkoliv), ale na druhou stranu nás to chrání před námi samými.

Snění je fajn, venkoncem na začátku čehokoliv je „sen o …“. Myšlenky, vynálezy, dokonce i lidské vztahy začínají sněním o „co kdyby“. Pak už jen záleží na faktorech, jako je vůle, schopnosti a „trocha štěstí“ (NEZBYTNÝ faktor). Tudíž JE MOŽNÉ mít „hlavu v oblacích“, ale JEN TEHDY, pokud pevně stojímě oběma nohami ukotveni v „zemi reality“. A to, že třeba Neruda si na to stěžuje („…my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde Zemí spjatí.“) na tom NIC NEMĚNÍ.

Každopádně výrok Wildea je třeba brát jako „uměleckou licenci“.

BTW – hodně lidí kafrá na BEZMOCNOST (zmiňovanou potřebu „trochy štěstí“) s tím, že to se nedá ovlivnit a používá to jako VÝMLUVU pro vlastní nečinnost. To je OMYL! Štěstí PŘIJDE, je to jen otázka času a vynaloženého úsilí k tomu, jak se mu „jde naproti“. ;) :)

Hodím-li kamenem do zrcadla vytvořím skutečnost nebo umění? Hodím-li kamenem do jezera napodobím život nebo umění?

Asi se na to dívám špatně… ale pro mě je významem slovo „skutečnost“ něco co se „nemění“. Proto mi, život a ani umění, nezapadá do mé představy o skutečnosti…

Upravil/a: Tuisenim