Žije si mozek v komatu svým vlastním životem?

bolak

annas: a můžeš nějak zjistit jak to s tou holkou dopadlo? zajímá mě to, jsem zvědavej :)

annas

Když jsem si na příběh d¨holky vzpomněla, uvědomila jsem si, že by mě rovněž zajímalo, co se s ní dál stalo. Pokusím se zjistit, ale až po prázdninách.

bolak

Mě spíš zajímá, jestli se mozek v komatu nějak dál vyvíjí a jestli se po probuzení mozek přizpůsobí svému věku, tedy jestli se osoba probudící se z komatu bude chovat jako dítě (jelikož upadla do komatu jako dítě) a v 60ti se tedy bude chovat jako dvacetiletý nebo jestli se začne přizpůsobovat svému věku.

annas

Zajímavá otázka, na niž není lehké odpovědět.

1. Linda Walkerová mluvila celý život nosovým akcentem obyvatel severovýchodní Anglie. Když se ale probudila po mrtvici z kómatu, oslovila své šťastné příbuzné silným přízvukem Jamajčana. Kvůli takzvanému syndromu cizího akcentu prý ztratila část své identity.

Zdroj: http://zpravy­.idnes.cz/angli­canka-prisla-v-komatu-k-jamajskemu-akcentu-f5z-/zpr_archiv.as­px?c=A060707_150642_za­jimavosti_dp

2. Američanka Robin Vanderlipová před třemi roky uklouzla a udeřila se do hlavy. Od té doby hovoří s ruským přízvukem, který jí podle jejích slov komplikuje život. Na veřejnosti se stydí a údajné viníky svého pádu žaluje o milion dolarů.

Zdroj: http://zpravy­.idnes.cz/ame­ricanka-se-stydi-vychazet-z-domu-po-zraneni-hlavy-mluvi-jako-ruska-1kp-/zahranicni.as­px?c=A100601_151245_zah­ranicni_aha

3. Z pohledu duchovna
Koma" – Naše „Já“ (= duše) je vesměs násilím „vyhozeno“ z těla například následkem úrazu. I když jsme s tělem spojeni energetickým vláknem, zřejmě je narušena činnost „mozku“, takže i když jsme pak s tělem propojeni a tělo defacto „funguje“, tak dokud se mozek nedá do pořádku, není návrat našeho „Já“ do těla možný.
pokud je mozek „vypnut“, pak nemá možnost ve všech výše popsaných fenoménech zaregistrovat, že se něco děje. To znamená, že po probuzení si nic nepamatujeme a říkáme, že byla totální „nicota“. Lidé pak říkají, že ikdyž byli v NDE, tak tam nebylo nic, žádný tunel a podobně.. (Pokud usnu u televize, také mám pocit, že tam nic nebylo a přes to televize celou dobujela a řvala mi kraviny do uší.. Jenže mozek když je vypnutý, tak je vypnutý..)

Pokud se ale náš mozek aktivuje alespoň zlomek času před návratem „Já“ do těla, může zachytit velmi nepřehledně a útržkovitě poslední události, které naše „Já“ právě prožívá. V takovém případě záleží na zkušenostech a daném „časovém“ pásmu, ve kterém se „Já“ nachází (čas je relativní pojem a to hodně znamená právě v jiných realitách, kde se naše „Já“ pohybuje. Tisícina vteřiny pro naše tělo může znamenat, že naše „Já“ je v dané realitě několik hodin. Proto je zřejmě možné, že „sny“ trvají pár vteřin či minut, ale pro mozek v těle jsou to někdy i několikadenní, nebo i mnohem delší časové úseky události) Takže po aktivování mozku si tato část těla „pamatuje“ velmi povrchně a útržkovitě nějaké události, které si pak „přebere“ a srovná podle svých dosavadních zkušeností, tak, aby to bylo „pochopitelné“. Pokud je mozek aktivní, prožíváme dané události „v přímém přenosu“.

Něco mezi nebem a zemí.