Zažili jste v době dětství a dospívání bití od rodičů?

Samozřejmě že jsem na zadek někdy dostal… Výchovně. A bylo to dobře.

Já bití rodiči nezažil. IMHO bití znamená, že dítě něco ošklivého provede, dostane za to lepanec, nebo podobný fyzický kontakt roidičem, někam, na tělo, nebo na tvář a maže se stydět kdesi do kouta, bo si uvědomilo, že provedlo, například, něco ošklivého. Ovšem když tě fotr sundá/sestřelí hornickou mozolnatou tlapou z zemi, někam na zasraný koberec, celý od krve, a tam do tebe kope hnátou, až ti chčije krev z uší, tak to, IMHO, není bytí. Takže s bitím já, bohužel, zkušenost nemám. Děkuju.

Samozřejmě, že ano.
I když se mnou žádné výchovné problémy neměli a ve škole mne měli za premiantku a spolužáci, za oblíbenou šprtku 😉
Asi 5× (ze 2 důvodů).. Dokonce jsem věděla předem, že asi bude výprask a přesto jsem přišla opakovaně pozdě domů (byla jsem ve 3. nebo 4. třídě) a táta to brzy vzdal), mamce se to zdálo zbytečné).
Pak jsem dostala v 16 letech, nečekaně ránu, jako z děla, za „odmlouvání a hubatění“. Přežila jsem 😉 Rodiče se nepohodli, mamka to tátovi vyčetla.
Ve škole mně netloukli, nebyl „důvod“.
Bylo to příjemnější, než dokolečka „domlouvání“ a kecy celý den, i několik dní. 😉
Patřím do generace, kdy platilo:
„Škoda rány, která padne vedle.“
„Ohýbaj ma mamko, zakial som ja Janko keď ja budem Jano, nezohneš ma, mamo.“

Nas rodice nikdy nebili. Maminka byla sama tyrane dite a cely zivot tim trpela. Zarekla se, ze na sve deti ruku nevztahne. A taky jsme vyrostli a bez problemu.
Dostali jme tolik lasky, ze ji musime cely zivot rozdavat!! :)