Zajímalo by mne – zažili jste někdy bídu? Že jste neměli peníze na jídlo? Já jsem to zažila.

Ne

Bídu v pravém slova smyslu jsem nezažil, avšak nouzi dá se říci ano. V šedesátých letech jsem studoval internátní zemědělskou technickou školu a domů na víkend jezdil jedenkrát za čtrnáct dnů. Ve škole jsme sice měli stravu pětkrát denně, ale při rozpočtu Kčs 11,40/den a ten údajně nešel navýšit. Důsledkem bylo, že např. na snídani nám byly s výjimkou středy pravidelně servírovány suché rohlíky a čaj v kvalitě, se kterou se dnes lze setkat už jen v některých nemocnicích. Ve středu bývaly loupáčky a kakao, v neděli pak vánočka a marmeláda /bez másla/,večeře jen studená. O svačině často bývaly rohlíky ze sádlem, na večeři pak v 18 hodin krupičná kaše nebo zavináč s bramborami. Jako žravým adolescentům nám často po večerce v 21 hodin kručívalo v břiše. Je fakt, že omezeni jsme nebyli na chlebu. Nejhorší to však bylo o praxi v živočísné výrobě, kdy ranní směnu od půl páté do sedmi jsme absolvovali bez snídaně.
Hlad jsem zaháněl pitím vody z kohoutku ve chlévě. Nejhorší byl první ročník, pak už jsme se odvážili chodit do hospody třeba na smažák s hranolkami, a než došlo kapesné bylo hej. Snad ještě doplním, že celé čtyři roky nám na internátě netekla teplá voda, sprchu jsme měli k dispozici denně jen o praxi, jinak jednou týdně.
Mohu ale potvrdit, že opravdu platí rčení „co tě nezabije, to tě posílí“.

Ne

Jsem samoživitelka dvou dětí,bez práce,na sociálním minimu,musím i nadále splácet úvěr,který jsem si brala,abych vyplatila bávalému manželovi polovinu bytu,dále jsem měla půjčku na postel a kuchynský stůl,který si vzal.Je krušné splácet ze soc.minima,abych měla kde žít,na čem spát a na čem jíst.
Ale i když mám někdy jen chleba s máslem(mám to náhodou ráda),slovo bída se neodvážím vyslovit.
Bídu jako takovou,zažili v koncentračním táboře nebo dnes i jinde ve světe,např.v A­frice,či jste to někdo sám prožil,jak jsem četla,muselo to být strašné…Nechtěla bych to prožít..
Moje děti mají pořád co jíst a i když si někdy odříkám a honí mě mlsná,vždy si doma nějakou sladkost udělám a i ten chleba s máslem mě zasytí a o hladu nemůže být řeč.
Nebylo mi a někdy ještě není psychicky dobře.Ale v něčem mě to přesto obohatilo.Naučila jsem se pokoře.Někdy je nutné sejít dolů,abychom mohli jít výš…

Ano

Když zemřel exmanžel.Vyřízení sirotčího důchodu na syna,který měl tehdy 16 let,trvalo sedm měsíců,první zálohu jsme dostali až po pěti měsících,bylo pozastaveno i vyplácení přídavků(sice pouhých 140 Kčs),ale chyběly.Krušné časy,ale naučily mě hospodařit.

Ano

Já to zažil,když matka náhle onemocněla,byla odvezena do nemocnice a já sám doma hospodařil.Prav­da,měli jsme králiky,slepice i to prasátko,ale jako malý kluk (12 let) jsem neuměl to tvorstvo zabít a připravit. Hladoval jsem dva dny ,a až si učitel všiml,že nenosím svačinu a tak se mě zeptal proč! Pověděl jsem mu popravdě jak to bylo a on i jeho žena mi pomohli ,pro mne v težkých chvílích,se stravováním než přišla matka z nemocnice a těm učitelům děkuji.

Ano

Bohužel, zažil jsem i podobná období

Ne

A doufám že nezažiju

Ne

Když jsem byla na mateřské před 30-ti lety,tak tedy peněz nazbyt opravdu nebylo,ale o bídě bych asi nemluvila.Ale pomáhali nám rodiče,jinak bych zde asi uvedla druhou možnost.

Ne

Naštěstí ne a doufám že jí ani nezažiju.
Nehledě k tomu že opravdová bída je v jiných částech světa a ne v Evropě.

Ano

Já myslím že to před výplatou nebo důchodem zažívá většina obyvatel České republiky.

Ano

Proč to nepřiznat když mi vládne hlupák?

Ano

Jsem VŠ, 50+, dlouhodobě nezaměstnaný. Podpora dávno skončila, od sociálky 244.-Kč / měs. příspěvku na bydlení. Nevěříte ? Počítač ? Ano mám. Ze starých časů, 10 let. Poradíte ?

Ano

Zrovna v této době,žijeme s přítelkyní ze 3262,–kč,nyní nám zastavily příspěvek na bydlení jelikož před 9ti lety měla dluh od města takže ted nemáme ani na nájem už nevím co máme dělat,na magistrátu nám vyhrožují,že nám polovinu peněz odeberou pokud nezaplatíme za minulý měsíc nájem.

Ne