Za kolik byste zradili svého nejlepšího přítele?

Zrada přítele má jednotnou cenu:
30 stříbrných a lázeň v morálním bahně.

To není otázka ceny, ale svědomí. Všichni děláme chyby, které nás později mrzí – hryžou naše svědomí. Třeba něco jen špatně řeknem… ale zradit přítele za peníze? A k čemu by vám byly?
Nebohatší není ten co má nejvíc, ale ten komu stačí nejmíň.
Mít co jíst, kde složit hlavu, aby děti mohly studovat, a to je tak zhruba vše co člověk potřebuje.

Tebe bych tedy za přítele určitě nechtěl.

Jsou mezi námi zrádci, kteří třeba nezradí nejlepšího přítele za žádné peníze, ale dokážou zradit svoje okolí (možná včetně své rodiny) ani ne za peníze, ale za trochu okamžitého pohodlí, proto nenosí správně ochranu dýchacích cest, protože „bez ní je to přece pohodlnější a správné nošení přece nikdo nevymáhá“. Co ten přetížený zdravotnický personál, co ty přeplněné nemocnice, co ty počty nakažených, které tu nikdy dřív nebyly? Je takový problém vidět dál než na vlastní okamžité pohodlí a uvědomit si odpovědnost, kterou neseme?

Jak se skoro každý pohoršuje…
Přitom, každý má opravdu svou cenu, i když často nemusí být v penězích nebo hmotných statcích.
Je zde taky otázka, jak velké zrady (a jak moc to dotyčného poškodí). Co se týkápeněz, někdo zradí za pár drobných, jiných za párset tisíc (to jsou vlastně taky ještě drobné, ale předtím jsem myslel ještě menší), jiný za milion, za stomiliony, miliardu, miliardy.. Nebo dokonce bilion.

Z donucení nebo nevědomosti (a neúmyslnosti) by dokázal zradit úplně každý… A přesto jsou to zrady.
Nevědomost, že si nejsme vědomi, že se něčeho dopouštíme, tedy obzvlášť zrady. Snažíme se něco udělat nebo zatajit, abychom „ochránili“ dotyčného. Čili děláme to jakože pro něj, v jeho zájmu a podobně.
K donucení nás někdo přiměje, vyhrožuje nám. V extrémních případech na nás něco má nebo nám rovnou dá na výběr, buď jej v tomto zradíme přítele, nebo nás zabije. No, dobře, zde by velmi malé procento ani tak nezradilo. Přesto tu může být něco, čeho si cenní ještě víc, než svého zivota, tedy manželka, děti, prostě rodina. Takže buď zradíne toho přítele, nebo je zabijí. Všichni by zradili. Jiný případ kdy někdo žádá zradu (třeba i „menší“ zradu, což je ale stále zrada), jinak se něčeho dopustí… Terorismus, hromadné vraždy. Ať už z jakéhokoli důvodu. Čili zrada pro vyšší dobro, pro záchranu vícero lidí, společnosti… Podle vážnosti situace.
Neúmyslně, že to třeba neplánujeme a nemáme to v úmyslu. Od nevědomé zrady se to liší v tom, že se ji skutečně dopoustíme, aniž bychom to ale předem chtěli (nechtěné zamilování do kamarádovy partnerky, v horším případě ještě, když dojde k intimnímu vztahu… Ale už jen polibek nebo důvěrný/platonický vztah je zradou toho přítele).

Upravil/a: Disraeli

Jidáše mi ani nepřipomínej.

Můj nejlepší přítel mě zradil dvakrát. Podruhé už potom o mě nikdy neslyšel, kompletně jsem ho odstřihl. Jak se říká: “Kill me once, shame on you. Kill me twice, shame on me.”
A cena byla myslím zhruba okolo dvaceti tisíc.

To se liší v každé době. A záleží, co je člověku vyplatí, aby si to vyříkal se svým svědomím. Jde o život, o lepší práci, nabídku. Někdy je 10 Kč hodně a jindy jsou i tisíce málo. A když má člověk jiný žebříček hodnot a vztahy s lidmi nejsou na nejvyšším bodě toho žebříčku, tak se nedivíme

Jsem snad Jidáš, abych něco podobného udělal taky?

Ty vůbec nemáš city k lidem