Za jakou dobu se přestane stýskat?

Záleží na síle vztahu, ale po někom se nepřestane stýskat nikdy ☹

Řekl bych, také záleží na věku a jak dlouho s tím odejivším člověk žil a co s ním prožil.
Rychleji zapomíná a přestane se stýskat člověku v mladším věku (mladý vdovec či vdova..zase si najdou jiného partnera) než člověk ve stáří.
Moje babička a děda (každý z jiné strany rodiny) také ovdověli a stýskali si stále a jiného partnera už nechtěli.
Naproti tomu švagrová ovdověla ani ne ve čtyřiceti a za rok si našla jiného partnera (nyní manžela).Sice si také na zemřelého vzpomene, ale už si nestýská.
Ale dítěti po rodičích se stýská stále.

Poněvadž záleží na mnoha okolnostech, nedá se žádná doba předem určit – je rozdílná.
Jen se dá říct, že pokud budeš chtít a snažit se zapomenout, zapomeneš dříve, než když zapomenou chtít nebudeš.
Doplňuji:
Nenapsal jsem to přesně, tedy opravat: „..snažit se zapomenout, přestane se stýskat dříve, než když zapomenou chtít nebudeš.“

Upravil/a: beer

Záleží na tom, jestli nás ten druhý zradil nebo zemřel. Samozřejmě horší je to v případě úmrtí. Psychologové říkají, že 1–2 roky to člověku trvá, než se dostane z toho nejhoršího. Čas je milosrdný, přece jen částečně bolest a stýskání otupí.

Až se s tím vyrovnáš. Jinak je to individuální. Na někoho nezapomeneš nikdy a bude se ti po něm stýskat celý život. Věř tomu, že se s tím dá vyrovnat.

Když se na stesk podíváš jako na emoci, zjistíš, že stýskat se přestane nejspíše v době, kdy tutéž silnou emoci, kterou jsi s živým tvorem prožila, prožiješ s nějakým dalším. Ale vzpomínky zůstaneou navždy, vzpomínka nepřestane.
Totéž platí pro prostředí- stýskat se ti po něm přestane v momentě, kdy si vytvoříš naprosto identické ..ale vzpomínky na původní jsou navždy ,)
Jen pro zajímavost- konzumním způsobem života se člověk velmi rychle velmi častou a často zbytečnou výměnou spotřebního materiálu připravuje o vzpomínky, bez kterých se mu následně velmi stýská ..žije potom v naprosto „moderním“ prostředí a neví, proč je mu tam smutno,)