Z ČR právě zmizela poslední funkční telefonní budka. Máte na ni ještě i jiné vzpomínky než je pouhé telefonování?

Justin: Pamatuju doby kdy se předplacené karty do automatů používali jako přístupové klíče a také pamatuju doby, kdy studenti na koleně vyráběli různé „nekonečné“ telefonní karty.

Dochy: Jak fungovalo použití předplacené karty jako přístupového klíče? Kam se tím získával přístup?

Na CVUT byli u některých dveří čtečky a jako klíč se využívalo sériové číslo karty, které bylo tuším někde na začátku (celá karta fungovala jako sériová PROM – obsahovala pevně zapsané sériové číslo a pak oblast kde každý bit odpovídal jednomu impulsu pro volání a ty bity se v telefonním automatu postupně jeden po druhém přepisovali. Někde na škole byl server kde pro jednotlivé uživatele byl seznam jakou kartu mají a skrz které dveře mají mít povolený přístup.

Je to tedy technologie která se používala cca před 20 lety. Bylo to jednoduché a levné. Telefonní kartu měl prakticky každý a pokud neměl, nebyl problém vytelefonovanou od někoho získat.

To je zajímavé, o tom jsem nikdy neslyšel a nečetl.

V těch předplacených kartách, které jsem používal, nebyl žádný čip, nikam se nevkládaly, jenom se po zavolání na bezplatné přístupové číslo vyťukával na telefonu asi 16místný kód vytištěný na té kartě (jakýsi identifikátor účtu s kreditem) a potom se vyťukalo volané číslo.

To co znám já odpovídá popisu na wiki
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Telefonn%C3%AD_kar­ta
Ale jak jsem psal hned na začátku, byli poměrně jednoduché a bylo možné si vyrobit falešnou kartu za pár korun. Předpokládám, že to by důvod proč se později přešlo na ty karty co popisuješ ty. „hodnotu“ té karty neměl uživatel v ruce a proto ji také nemohl ovlivnit. I když ťukat ten kód musel být opruz…
Hmm matně si vzpomínám,, že nějak v době kdy jsem končil na škole začínala být o karty nouze. Tak to bude asi ten přechod (ale podrobnosti už si k tomu nevybavuju)