Z čeho pochází spojení „mám náladu pod psa“?

Cituji z článku M. Vajdlové z loňské Naší řeči: „Středověká společnost byla velice silně ovlivněna biblickým názorem a Bible psa chápala a představovala jako stvoření nečisté, nízké, opovrženíhodné, jako symbol špatnosti a odchýlení se od víry, v lepším případě pak jako tvora nepatrného a bezvýznamného, trpěného a nezasluhujícího si větší pozornosti.“

Staří Židé patrně měli v těch dávných dobách, kdy vznikal Starý zákon, se psy špatné zkušenosti, horší než máme dnes my. Tehdy to byla toulavá zvířata, která se většinou asi nepřátelsky pohybovala na okraji sídel starověkých Hebrejců. A Bible měla a vlastně dosud má takovou sílu, že její špatné hodnocení psů, byť evidentně v rozporu se současnou běžnou denní skutečností, dosud funguje v jazyce – v přenesených významech slova pes i v mnoha hanlivých slovních spojeních a úslovích.

Pes tedy pojmenovával něco nehodnotného, špatného, krutého, byl trpěný, zlý – proto život pod psa byl stejně takový …

Zdroj: http://old.mys­livost.cz/medi­a/clankyDetail­.asp?IDCl=13122&ID­R=10314&TypR=3