XX. sjezd KSSS

Je známé, že na tomto sjezdu odsoudil Chruščov ve svém projevu Stalinovy zločiny. Ten projev byl v SSSR zveřejněn až za 33 let, v roce 1989. Americká rozvědka ho ale zveřejnila už v červnu 1956.

I v socialistických zemích to bylo trochu jinak, než uvádějí mí předchůdci.

Vůdcům československé komunistické strany bylo po chuti, že je Chruščov přímo nekonfrontoval se svým odsudkem Stalinovy hrůzovlády, protože měli panickou hrůzu z odhalení nezákonnosti domácích procesů a nehodlali u nás s nějakou destalinizací vůbec začít. Na rozdíl od Maďarska a Polska, kde byli do měsíce po 20. sjezdu rehabilitováni popravený Lászlo Rajk a uvězněný Władysław Gomulka, u nás teprve v půlce dubna odvolali soudruzi z funkcí Gottwaldova zetě, ministra národní obrany Alexeje Čepičku, aniž připustili revizi procesu se Slánským (o zavražděných a vězněných nekomunistech se vůbec ani nezačalo uvažovat). Pro s. Novotného a spol. bylo podstatné “znemožnit pokusy reakčních sil zneužít kritiky kultu osobnosti proti socialismu”. O Stalinových zločinech se veřejnost dál dovídala jen z “nepřátelských” vysílaček.

Tento sjezd ovlivnil i kulturní situaci u nás. Proběhl sjezd českých spisovatelů (1956), na němž se spisovatelé vyjádřili k problémům cenzury – nepožadovali její zrušení – pouze uvolnění a předseda svazu J. Seifert se dokonce zastal vězněných literátů. Další, kdo velmi odvážně vystoupil proti tehdejší kulturní politice, byl František Hrubín. Je třeba si uvědomit, že většina literátů nebyla protikomunisticky zaměřena a opravdově věřila v socialismus s lidskou tváří, téměř nikdo z nich neusiloval o návrat kapitalismu. Pochopení, že socialismus nelze reformovat, přišlo až po roce 1968.
V tomto období (1956–1968) vznikla celá řada novin a časopisů (které byly po roce 1968 opět zakázány).
Dále se objevila celá řada časopisů např. Nový život, Červený květ, ale i Tvář (zakázána v r. 1965) a Sešity.

Kolem časopisu Květen vznikla po delší době (1955) skupina autorů s nějakým programem. Autoři zde působící odmítli stranickost umění a snažili se zobrazovat „pravdivou zkušenost denního života“. V Květnu převažovali nejen počtem, ale i kvalitou básníci, přesto se zde prosadili i prozaici. Časopis byl zakázán v r. 1959.
Do literatury vstupovali „zakázaní autoři“, noví mladí spisovatelé, vznikala divadla tzv. malých forem, úspěch Laterny magiky, Expo 1958 atd.
Vývoj se zastavil po 21. 8. 1968. Docházelo opět k velkému cenzurování. Ale to je jiná kapitola.
Wikipedie, Vývoj českého divadla, vlastní informace atd.

Mosoji, měla jsem na mysli Vaše slova, že „východní čípci nevěděli, jak se tvářit…“ Proto jsem doplnila reakci Polska, Maďarska i ČR na kult Stalina. Polemiku byste měl vést s autorem článku České divadlo a společnost v roce 1956 p. Jindřichem Černým (není to socialistický teoretik), ne se mnou. Vy jste vyslovil svůj názor, já citovala slova známého historika a kritika, s nimiž souhlasím.
Vlastní poznatky jsem doplnila pouze u informací z literatury. Že u nás došlo k uvolnění v literatuře, je jasné. Že socialismus nejde reformovat, tvrdili spisovatelé. Znám jejich názory z děl, stejně tak jako referát Seiferta i Hrubína, který přednesli na sjezdu spisovatelů brzy po XX. sjezdu KSSS. Musela bych se široce rozepisovat o různých názorech autorů, kteří socialismu věřili, ale …
Opakuji, vyslovil jste svůj názor, já souhlasím s názorem Jindřicha Černého a vcházím z toho, co znám i jinak.
Máte pravdu v tom, že jsem odpověď rozšřířila i o situaci o nás. Odsouzení kultu Stalina se projevilo pozitivně. Ne sice na dlouho.

V západních komunistických stranách ohlas vesměs pozitivní, ale východní čípci včetně KSČ nevěděli jak se mají tvářit a hodně dlouho ladili pohled do zrcadla až to bylo jisté.
Doplňuji:
annas : Nevím co bylo jinak. Tazatel se ptá na ohlas ve světě a ten byl vesměs pozitivní.
Kdy byl projev Chruščova zveřejněn v SSSR nevím, ale my jsme poslouchali Svobodnou evropu a později se o tom psalo normálně i u nás. Navíc se vědělo, že musel odstranit Beriju protože by Chruščova nechal jinak fyzicky zlikvidovat. Prostě kdo byl první, vyhrával.
V té době byl ale stále tvrdý komunismus a
Chruščov nebyl žádné neviňátko. Při projevu v OSN ( v době karibské krize)si zul botu, mlátil s ní do řečnického pultu a hájil komunismus.

Že režim v roce 1968 byl nereformovatelný nevěřím. Jenom se to nikomu nehodilo do krámu. Pro komunisty to bylo moc napravo a pro kapitalismus moc nalevo. Nakonec historie tomu dává zapravdu a Čína nám to dokáže.

Upravil/a: mosoj

Někteří naši soudruzi ještě dnes nemohou odpustit Chruščovovi tuto kritiku.