Tý brďo, to je dost hustý.

Nedávám ti radu, to ani nemůžu, nebo něco podobnýho slyším – čtu – poprvé.

To je na léčení, vás obou…
Urychleně bych se začala léčit. Podle mě, jiná rada, snad ani není…

Viděl jsem u kamaráda na zdi přidělaný tapicírunk s nápisem „zde udeř hlavou“, vypadal docela opotřebovaně. Taky jsem vyslechl doporučení „nejdřív počítej do deseti“. Jednou jsem nenapočítal ani do pěti a talíř i s obědem šel stejně k zemi (bylo ho škoda, byl fakt dobrý). Ovládnout se je někdy opravdu dost těžké. Co jsem se rozvedl, tak jsem zase našel svůj klid, ale to určitě není návod k řešení, dneska bych se už zachoval jinak. Mohu doporučit jenom pomoc psychologa. Oni dokážou poradit, mají své ověřené metody.

Upravil/a: Kepler

Nenechte si od rodiny zasahovat do zivota. Telefon nemusite pokazde brat. A treba zajdete spolu do poradny. Manzelka s tou svoji fobii muze take neco udelat, DA se lecit, trenovat socialni situace. Ona si na verejnosti nedokaze dupnout, tak to odnesete vzdycky Vy.

Asi jste podle popisu věděl, koho si berete a jaké tehdy byly vztahy mezi vaší rodinou a vaší paní. Pokud se budete přemáhat a v těchto situacích být v klidu, tak jednou ty saze bouchnou…Mít doma dlouhodobě dusno je jako sud se střelným prachem. Doufejte že v afektu neuděláte něco hloupého. Aby jsme se jednoho dne o vás nedozvěděli v souvislosti s nějakým mordem.
Chcete mít doma klid? Nestýkejte se s rodinou.
Chcete být s rodinou za dobře? Rozveďte se.
Bohužel, taková je realita.

No normální není nikdo, hlavně babička. Ty si konečně uvědom s kým jsi ženatý, jestli s manželkou nebo s babičkou či matkou.

Dle lékařů by se dospělý člověk měl umět ovládat. V současnosti existují různé kurzy, které naučí sebeovládání. Také je možné navštívit psychologa, který by ti s tím pomohl. 🙂

Pokud si manželka nepadla do oka s vašima už od začátku,bude to nejspíš tím že se o vás prostě nechce dělit,má strach že o vás přijde a hledá tak sebemenší záminku je očernit.Pokud vám odpovídá že je prostě taková,můžete oponovat že vaše rodina je prostě taky nějaká.Hádky v zásadě nejsou špatné,pokud se neztratí k čemu jsou určeny.Mělo by v nich jít o to obhájit si svou cestu ke společnému cíli.Většinou to sklouzne k výčitkám co se druhému nepovedlo až do daleké minulosti.(Ženy mají lepší paměť,takže častěji vyhrávají.)Pokud to začne sklouzávat,oponujte ,,O čem že se to hádáme?Jízlivé poznámky úplně ignorujte.(Nes­chovávejte si je na potom,že budete reagovat až toho bude víc.Pokud už to nebudete mít kam ukládat,dojde k samovznícení.)To jenom střílí z praku na tank,pokud nebude žádná reakce ono jí to přestane bavit.Jestliže se už budete chtít zapojit .Tak třeba ,,Já vím,ale mě se dneska nechce hádat.“Je mi jasné že v realitě to není tak jednoduché.Pokud se nepohodnete kvůli vaší rodině,tak až emoce opadnou tak za ní přijďte,a proneste např: ,,Já tě mám RÁD, ale ubližuješ mi pokud po mě chceš,abych se rozhodl mezi tebou a svými rodiči.“ A odejít ať o tom má čas přemýšlet.Emoce jsou naše přirozenost.Bez nich bychom se nevyšplhaly před medvědem na strom,nebo se nezamilovali.Tak­že,můžete se buďto naučit házet věcma které se nerozbijí.Nebo přejít z emočního myšlení na logické.Počítání do deseti funguje,pokud počítáte.Nesmíte to odříkat jak básničku.Prostě řešit otázky.Třeba mě se osvědčilo,když na mě jedna žena v afektu vytáhla nůž.Zeptal jsem se ,,A co dál?“Zasekla se,přepnula a začala přemýšlet.

Rodičům jen připomeňte,že vás vychovaly dobře a ZASE příjdu-eme pro radu.Co se výplat týče,nebyli bychom češi kdybychom si pořád nestěžovali.Proti zbytku světa se v evropě máme dobře.Jsou třeba povolání kde mužský běhají celej den do moře s vědrama pro vodu,vycákají jí na pláž,aby vyschla.Takhle denně vytěží tak 2 kg soli.To stačí na trochu rejže a sem tam nějakou rybu.Plat máte normální a navíc i vlastní byt.S tím se zase hned tak někdo chlubit nemůže. Držím palce a ať vám to klape.