Vzpomínáte hodně na své dětství?

Ani moc ne. Do minulosti nechodím, i když si dost pamatuju. Maminky nechávaly kočárky před obchodem, bylo bezpečno, protože všichni pracovali. Dětství jsem měla hezké a byla jsem hodně samostatná. Ve škole se mi nelíbilo.

Hodně určitě ne. Nemám sentiment v povaze, a těm, co ho mají, vřele doporučuju, aniž bych chtěl radit, držet ho pořádně na uzdě, k ničemu dobrý není.

Samozřejmě, že si, čas od času, na něco vzpomenu, ale tím to tak asi končí. Ono to bude asi věkem, ve Tvém věku je jakási „inventura života“ naprosto normální a přirozená.

Dost často vzpomínám na to, kolik času jsem denně trávil venku na kole, na skejtu, nebo jen tak pěšky po městě a okolí. Doma jsem byl jen když bylo deštivo, nebo jsem experimentoval s elektronikou. Žádný mobil, žádný internet, spousta volna a zábavy.. Jooo, to byly časy!

Málo kdy, ale vzpomínky jsou pěkné. Pokud však na dětství vzpomínám, tak u starých fotek, které jsou s ohledem na dobu vzniku ještě černobílé.

Ne. I když bylo pěkné.

Je to pryč, v kýblu. Všechno bych dal za okamžik, kde bych všemi těmi pocity prošel, třeba po smrti, tomáš fuk. 🤷‍♂️

Som vo veku, kedy spomienky na minulosť, aj na detstvo sa vracajú. Hlavne pri vnúčatách.
A občas pri pohľade na mobil, keď telefon býval naozaj len na rozhovor na diaľku a využívalo sa dnes už pre mnohých neznáme, rukopis v dopise, alebo na pohľadnici.

Vzpomínám velmi rád, bylo to nádherné. Po příchodu komunistů až tak ne, ale celkem se to dalo vydržet.

Docela často a rád. I přes všechny ty lumpárny, které jsme tehdy prováděli. Doba byla taková jaká byla. S dnešní generací bych své dětství rozhodně neměnil.

Čím jsem starší,tím víc vzpomínám na dětství.A hlavně na to hezké.