Vzpomenete si, co jste dělali ten den, kdy čeští hokejisté vyhráli hokejový turnaj století? Je to 25 let od Nagana.

Ano, vstávali jsme i se synem, který měl 11 roků. Nějak jsme žili tou atmosférou a věřili našim.

Naprosto přesně. Ráno s manželkou a tehdy 10 letým synem jsme zasedli u televize. Neskutečné nervy po celý zápas a neskutečná následná radost z našeho vítězství. Potom už jen euforie v podobě nasednnutí do auta, česká vlajka z okýnka a potom oslavná jízda s mnoha dalšími spoluobčany po našem městě. Troubení, veselí a jízda stále dokola.
Večer pak nějaký alkohol a bujará zábava s přáteli až do noci. Do práce se na druhý den jít nedalo. Nezapomenutelné!

Ne, nevzpomenu si, protože pro mne to byl úplně normální den, já jsem, totiž, poněkud neslavil „zlato z olympijských her po výhře na[d] Ruskem“, to vy, nikoli my, jste „slavili zlato z olympijských her po výhře na[d] Ruskem“, mi to bylo absolutně ukradené, chleba nezlevnil, máslo nezdražilo a méně Somálců hlady taky toho roku nezemřelo. 🙄

Ale vzpomínám si na tu hysterii kolem toho, to ano, to si vzpomínám! 🤦‍♀️🙄🙈🙈🙈

Asi takhle – do práce jsem NEŠEL (pokud vím, tak nešel skoro NIKDO). Místo toho přišli ráno kámoši (tenkrát jsem měl velkou plazmovku) a sledovali jsme to u mě v obýváku. Rozbil se přitom konferenční stolek (nechtěně, stejně stál za 2 věci – měl skleněnou desku – pitomost zcela NEPRAKTICKÁ!), po vítězství jsme se přidali k vyřvávajícím davům směřujícím do hospod (mimořádně tak časně otevřených) a dál už si to moc nepamatuji. 😉 😁