Využívali jste služby typu : bony, digi, bony, nechcete bony ?!

S otcem pracovali občané z Asie,jestli Vietnam,Čína nebo Země Nezemě nevím,takže digi byly v hojném množství i s melodiemi,kal­kulačkou a možná se daly sehnat i s vodotryskem.Ze stejného zdroje pak byly i bony,takže při cestě do tuzexu jsme týpky „bony,chceš bony,bony“ pouze míjeli..
Doplňuji:
Jo a ještě k nám jezdil na návštěvy strejda Vasilij,takže jsme měli i lampu,hračky,e­lektrickou troubu s grilem a pojízdný model tanku,vše ze Sovětského svazu.Vasilij jezdil červeným Moskvičem a můj otec nebyl důstojníkem ČSLA 🙂

Upravil/a: charliesheep

ne, rodiče měli devizový účet, tak si jen pamatuju z fronty před tuzexem jak říkal „chcete bony, ňáký bony?“ ;)
Doplňuji:
joo a digitálky – se sedmi melodiema… ;)

Upravil/a: ponovotny

ano, jistě, byla to legrace, součást doby.....

Za celý život jsem tuzex navštívil dvakrát.

1. Koupil jsem si rifle ( Pace).
2. Synovi jsem koupil do střední školy kalkulačku ( s funkcemi stála tenkrát kolem 2 000 kč)

Bony jsem dostal od strýce který dělal na velvyslanectví. Kdybych je nedostal, odpustil bych si to a kalkulačku bych halt koupil rumunskou.

Digitální hodinky jsem si koupil od vietnamců kteří dělali v sousední továrně, za 300 Kč. Ani tak že bych je musel mít , ale zajímalo mně vše nové zejména z techniky.

Takže jak vidět , přežít se to dalo. Hlad jsem neměl a byt jsem měl nový !

veksláci patrili ku koloritu doby.
zvyčajne som bony nekupoval (marky som našťastie mal bežne, pre nepamätníkov valuta z NSR (Západného Nemecka)), iba keď som náhodou nemal a potreboval som 4 bony na Amphoru (tabak).
Ich kšeft im nezávidím, bola to dosť stresujúca práca (naháňať klientov, dávať bacha na benga, konkurenciu, …)