Vyplatila se vám někdy tzv. čekačka, když necháváte věci samovolně vyzrát?

Ano, vyplácí se mi to. Ne snad proto, že doufám v samovolné vyhnití, ale nechávám si čas k promyšlení. Řešení problému impulzivně se nemusí vyplatit. Taky si tím omlouvám svou příšernou prokrastinaci 🙂

Upravil/a: Kepler

Podobných otázek zde již bylo několik.

Záleží na okolnostech, někdy platí, že důležitý je první impuls, stejně jako při dávání: kdo rychle dává, dvakrát dává, Špatně dává, kdo otálí.
Jindy: dvakrát měř, jednou řež. Jde o momentální stav.

Jenže je důležité, ať se rozhodnu rychle, nebo po přemýšlení, není správné už toho litovat, i když v obou pířpadech se mohla stát chyba.

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, nebo kdo dřív přidje, ten dříve mele?

Někdy hned už je pozdě, když se odkládá třeba oprava vodovodu …

Někdy se čekání vyplatilo, uvědomila jsem si, že to není tak nutné, jindy jsem přišla pozdě.

Upravil/a: annas

Dle Murphyho zákonů mají věci snahu řešit se samy.
Má tedy smysl zabývat se jen tím, o čem jednoznačně víme, že je výjimkou z tohoto pravidla.

Ano, je to můj obvykly způsob řešení problémů. Řada z nich časem vyhnije. Bohužel, někdy to neplatí.

Vlastně někdy to fakt vyhnije.