vymarský ohar nebo australský ovčak

Obě tato plemena jsou dnes v módě, ale je třeba si uvědomit k jakým účelům bývala původně vyšlechtěna. Ať chcete nebo ne, tyto po staletí požadované vlastnosti v nich stále jsou. Výmarák je jedno z mála loveckých plkemen, která mají i „hlídací“ projevy, v USA je používají často jako služební psy. S tím je třeba počítat.Výmaráci mají občas sklony k domimantnímu chování . Pokud chcete psa na túry a přitom mazla je mnoho méně známých plemen, která nejsou dnes na vlně popularity (což s sebou mimochodem nese mnoho negativ z hlediska chovatelského), ale možná by vám vyhovovala více. Mezi australákem a výmarákem je takové rozpětí jak co do vzhledu tak i povahy, že můžete vybírat prakticky z každého pracovního plemene střední velikosti.

Nějak mám pocit, že chcete psa jen tak, bez hlubšího zájmu o chov.
Proto považuji za vhodné zmínit se o skutečnosti, že pes je běh na celá léta. Přítele můžeš, stejně tak jako on tebe, bez problémů opustit, pejska ne. Začni tedy nejdříve uvažovat takto a teprve poté si můžete vybírat vhodnou rasu. Nedoporučuji módní a často přešlechtěná plemena s různými genetickými vadami, vše najdeš na netu.
Pokud se v úvaze mýlím, omlouvám se.

V prvé řadě si musíte ujasnit, proč si vlastně psa pořizujete a co od něho očekáváte. Pokud to má být společník a domácí mazlíček, tak bych osobně doporučoval výmarského ohaře. Každý pes ale potřebuje aby jste se mu věnovali. Oba tito psi potřebují delší procházky, dostatek pohybu a aby se jím někdo věnoval a zvládl alespoň základní výcvik. Mazlivého psa jde udělat ze všech plemen.

Přeji mnoho chovatelských úspěchů.

Souhlasím s Drapem, mazlivého psa jde udělat ze všech plemen. Já sama jsem ani jedno z těchto plemen neměla, ale setkala jsem se mnohokrát s ohařem i tím ovčákem. Obě plemena, co si pamatuju, byla přátelská a hodná a obě si chrání svou rodinu. Myslím, že do rodiny, by se hodil víc ohař, ale ten také potřebuje hodně pohybu, nejlépe nějakou pravidelnou aktivitu (agility,…)., i když to platí i pro australského ovčáka. Když jsem já chodila na cvičák, tak většina austr. ovčáků se spíš držela u svých pánů, k cizím moc nechodili, ale když už, tak byli hodní a přátelští. Ohaři, když dostali volno, lítali všude možně, ke každému psovi i člověku a mazlili se, nebo si chtěli hrát, nebo škemrali pamlsky.
Třeba to je jinak, každý pes je jiný, ale tohle bylo moje pozorování :)