Věříte více vědě, či ezoterice? Proč?

V první řadě věřím jen sám sobě. A i to jen omezeně. Jednak mohu být oklamán, zmanipuován aj., druhak se mohu dopustit chyb v úsudku, tak operačních. 😕
Nějak nejsem stavěný na víru či důvěru.

Trochu mi připomínáš mě, když jsem byl mladý. Jako zuřivý ateista jsem se stejným zaujetím tepal pánbíčkáře (bludaři!). A to do doby, kdy jsem jednak dosti důkladným studiem problematiky, druhak životními zkušenostmi přišel na to, že celá věc je komplikovanější MNOHEM VÍC, než se zpočátku jevilo.

Dnes v rámci možností spoléhám na exaktní vědu (rozhodně upřednostním antibiotika před všelijakým „vykuřováním a drmolením“), to ale nemění nic na tom, že jsem si vědom toho, že i věda má své mezery a nedostatky. A přistupují k tomu pragmaticky (na nějaké „principiální hodnoty“ se můžu zvysoka vytento). Jsou prostě věci, kterým nerozumíme, takříkajíc „mezi nebem a zemí“. To je celé. ☺

Je chybou volit jedno, nebo druhé. Buď tak, nebo tak. Buď černá, nebo bílá. Existuje ještě jedna cesta.
Lidé se podvědomě snaží Ezoteriku přijmout do sebe. Jasným důkazem je jejich boj /odpor proti tomu. Může za to přísná fixace (polarizace) na racionální, vědecké, materialistické uvažování. Tato fixace způsobuje vytěsnění opačného pólu do pozadí. Vzniká tak stín. Toto potlačování jednoho na úkor vyzdvižení opaku způsobuje nerovnováhu, která pak v člověku způsobuje napětí.

„Věda se zabývá zkoumáním viditelného vnějšího světa. Ten se nám jeví jako hmota, proto věda své pracovní metody přizpůsobila podmínkám hmoty.”

„Věda myslí výhradně funkčně. To je pro nás tak samozřejmé, že se nejdříve udiveně zeptáme Jak bychom tedy mohli myslet jinak, aniž bychom otevřeli brány nespoutané fantazii. Ezoterika myslí obsahově, tj. neptá se jenom ,jak“, nýbrž především „proč“. Toto proč je otázka po smyslu, která představuje vlastní spojovací článek mezi světem viditelných jevů a člověkem. Tento smysl se může jevit jako pravda pouze jednotlivci, čímž se stává subjektivní a vymyká se tak jakákoliv publicitě. Ezoterika je tudíž nesociální. Věda na sebe klade požadavek být přístupná pro každého. Každý má mít pří dostatečném nadání možnost si s vynaložením určité píle vědecké poznatky osvojit. Věda je sdělná. Vědění však ne. Bohužel často zaměňujeme vědění za naprosto nedůležitý a blíže nespecifikovaný komplex vědomostí. Ten je sdělný. Vědění ale není nikdy výsledkem píle, ale zcela osobního, individuálního aktu poznání, který je metafyzické povahy a velkoryse ignoruje nároky lidstva na „vědění pro všechny",”

„věda většinou zkoumá zákonitosti v přírodě, ale nerozpakuje se přitom používat pojem náhoda. Necháme-li spadnout kámen z určité výšky, nepadá náhodně, nýbrž zákonitě.”

„Statistik totiž věří, že při hodu kostkou padají čísla tři, pět nebo jiná náhodně. Když budeme ale kostkou házet dostatečně dlouho, vytvoří součet všech čísel pravidelnou křivku, takzvaný normální rozptyl, jaký se to tu objevuje zázrak! Součet nezákonitých jednotlivých událostí vytváří zákonitost.”

„Kdyby měli statistikové pravdu, musela by platit i věta: Čím častěji se člověk při počítání splete, tím bude výsledek správnější.”

„Ezoterika je tak stará jako lidstvo. Byla vždycky a bude tu pořád. Od začátku uchovává sumu vědění, které je lidstvu přístupné skrze tento vesmír. Její učení je nezávislé na čase, nikdy nepodléhalo korekcím ani modernizacím, nikdy nezastará. Naše moderní věda nechápe, že všechno vědění tu existuje pořád. Spise žije v bludu, že každým novým objevem se více přiblížíme k pravdě, a že je proto jen otázkou času, kdy budeme, vědět „všechno". Z ezoterického hlediska je tomu právě naopak. Vědění je tu pořád, jedinec se ale musí stále vyvíjet, aby je poznal. Uvedu příklad: Už dlouhou dobu existují Homérovy básně, ale každé dítě se učením ve škole musí napřed vyvinout, aby je dokázalo číst a rozumět jim. Pro takové dítě není důležité, zda a kolik jiných lidí už Homéra četlo, Homéra čtou lidé po mnoho tisíc let, ale ono jej čte poprvé.”

použity texty z knihy Osud jako šance

Proč?
Je to na základě poznání, osobnch i zprostředkovaných zkušeností.
S léčbou blízkých a zejména vlastní.
Co vidíš, slyšíš, prožiješ, zažiješ a poznáš na vlastní kůži, to ti nikdo, ani věda neupře.
Ideální se mi jeví spolupráce, pokud jde o zdraví a prospěch pacienta/klienta.
Těší mne, že kromě zatvrzelých zabedněnců, přibývá lidí, kteří alespoň připustí tu možnost, žeje něco, mezi nebem a zemí (většina lékařů tak smýšlí a ví/tuší o přítomnosti duší a duchů).
Čím starší ročník a lékař nezávislý na zdravptní pojišťovně, tím více inklinuje k celostní medicíně, psychosomatice, homeopatii, bylinkám, přírodě a i k těm čarám.
Tím je líkař odvážnější a otevřenější, ve svých názorech.
Zdravotník a lékař především má být empatický a má mít sociální cítění, vytěžit z pacienta se zájmem a účastí, všechny potřebné informace. Měl by na to mít dostatek času.
Na aroganci a poloamatérismus není paient zvědavý, nezaslouží si.
Ti mladí ne. To co chrlí LF, musí nejdříve získat zkušenosti praxí (letitou). Ta elita národa (a jelita), chodí častěji studovat medicínu z nesprávných pohnutek. Pro prestižná postavení ve společnosti, pro peníze a jistou práci 😉
To není Tondo, jen z mé hlvy (na základě poznatků). To nám sdělil Jeden z vedoucích pracovníků (MUDr.), z LF Masarykovy university, asi před 25 lety. Vyslovil v tomto směru „obavu o buducnost českého zdravotnictví“.
Uznávám vědu, vážím si odborníků (různé názory i kvalita).
Člověk měl vždy obrovské schopnosti samoléčby, dokud byl spjatý s přárodou a na ni odkázán. Dokud v sobě měl a uznával duchovní hodnoty. Uměl „čarovat“. Tato schopnost se postupně vytrácela (daň za civilizační pokrok).
I kvantová fyzika má scou definici Boha“!
NĚKDO VĚŘÍ, někdo má vlastní zkušenosti.
Ony VŠECHNY TY ALTERNATIVNÍ METODY, mají podobný cíl i výsledky. CESTY JSOU ODLIŠNÉ, někdy zbytečně klikaté a složit.
Já se přikláním k těm, která vycházejí z letitých zkušeností, z těch které jsou přímé, bez zbytečých kudrlinek.
U klasické medicíny si vážím všech chirurgických oborů, včetně gynekologie a stomatologie. Vážím si všech těch, kteří připravují půdu, pro práci a výkon lékařú praktických a v interních oborech.
VŠECH těch laborantů, kteří v histologické laboratoři (i biochemické, mikrobiologické, imunologické aj.), zpracují daný „materiál“, pro další vyhodnocení. Vyhodnocení zkušeným patologem, a MUDr.. Mgr., Ing. RNDr. – s odbornou akreditací. JEJICH PRÁCE A VYHODNOCENÍ POPIS, je základní PŘEDPOKLAD A NÁVOD, pro postup ošetřujícího lékaře. Všech těch, kteří vyhodnocují zobrazovací metody. BEZ nich by byl doktor v háji. 😉 Řada, především interních oborů, je pak METODA pokus x omyl.
Každé tělo, každá hlava pacienta reaguje jinak.
Když je medicína v koncích a ještě není pozdě, kam se obrací lékařm který není fanda Klubu Sysifos? Na léčitele/biotro­nika. Jde a pošle pacienta, třeba k ďáblu 😉
VĚDA i KŘESŤANSKÉ náboženství VÍ, že některé věci jsou prostě jinak, než je ve společnosti zakořeněno/uz­náváno.
POUČENÍ z Historie, nálezy, objevy, se nadají všechny zatajit, popřít, umlčet.

DOKUD NEZAŽIJEŠ = NEVĚŘÍŠ.
KDYŽ ZAŽIJEŠ = VÍŠ, přesvědčíš se.
Už to tady bylo. Člověk doufá, věří, funguje i placebo. Víra a, naděje a chuť mu dodá sílu, zmírní útrapy i vyléčí.
Co zvíře?
Proč u něj, vhodně zvoené homeopatika léčí? Jak je možné, že ten „šarlatán“, „šaman“ uzdraví zvíře i člověka?

Všechnyty alternativní metody přimějí člověka k zamyšlení, ke změně. Ke změně myšlení, životního stylu, chování. K zájmu o sví anejen své zdraví.
A jako vždy a ve všem se najdou ti, kteří na lidské důvěře a neznalosti, založí svůj BYZNYS. Všichni ti zaprodanci, vychytralí jedinci, včetně farmaceutických firem, vydělávají peníze. Za každou cenu a bez skrupulí.
A pak jsou ti, kteří lžou sami soběm až si věří, Ti, kteřá fanaticky a bezmezně věří podvodníkům (netýká se jen zdraví, je to všude, peněžní společnosti, potravinářský a zemědělský průmysl, zpracovatelé, výrobci….).
NEŽIJI VE LŽI.
V té žije, přijímí ji, ten, kdo neví.
Kdo neučinil zkušenost, kdo se nepřesvědčil, kdo odnítá. Kdo spoléhí jen na vědu (a nic jiného ani nepřipustí).
Ten, kdo žije ve tmě, kdo se o sebe nezajímá, nestará se o své zdraví (alespoň v době, kdy přijde pohlavek, v podobě nemoci).

Tyto filozofické debaty bychom mohli vést, do nekonečna.
Ať si každý svéprávný člověk zvolí svou cestu. Cestu životní, cestu k uzdrvení, cestu k víře.
Jsem zdravotník (už spíše bývalý). Vždy, když jsem se spoléhala jen na lékaře, dopadla jsem, jako sedláci u Chlumce. Jediné, co se ve finále osvědčilo, byl zásah chirurgický. Jenže k některým by nemuselo dojít). U rodinných příslušníků, jsem se zdravě naštvala. Začala jsem bojovat, zajímat se, vědět i znát. Vše jsem konzultovala s lékaři (jinými). Laboratorně jsme vše ověřili.
Pro 2 jsem jedna velí záhada. S tím, že ať dělám, co dělám, mám v tom pokračovat.
Svou pomoc nikomu nenutím, Když o ni někdo stojí, dokážu poradit i pomoci. Na vyšší kevl, mám své osvědčené lidičky a zdroje.
Včetně univerzálního zdroje energie (je dostupný všem).
Nejsem členem žádného spolku, strany. To svazuje ruce, omezoje ve svobodném rozhodování. Všude jsou nějaká pravidla, řád, který bych musela poslouchat 😉
Stačí mi ty zákonem dan pravidla a morálka uznávaná společností a zemí, ve které žiji. Vždy upřednostňuji tu svou.
Nevím. zda jsem ti dostatečně osvětlila, proč, to tak mám já. 😉 Ale to už je jen na tobě a tvá věc.

Ony ty „dary“, které někdo má nebo během života přijdou, nejsou vždy jen samý med…. A to na tom nejsem tak „dobře, jako jiní, se svými schopnostmi a umem, o který jsem se i sama přičinila.
Lépe a snadněji se mnohdy žije neznalému….. Pokud zbytečně nežehrá na osud, okolí, nemoci, na nespokojenost. To ve svých packách má.
Hloubat (bez informací, znalostí), nad některými tématy. Filosofovat je plýtvání energií, Zvlášť, když se člověk domnívá, že právě on má pravdu a že věří „tomu“ správnému.

(Kurňa, jestli jsem se neměla vydat, na nějakou spisovatelskou dráhu. Ro je zase litánie…. )
😛

Jsem na straně vědy z důvodů argumentů tebou uvedených.

Asi ti moc nového co bys nevěděl neprozradím, ale…

Nemůžeš takto jedno upřednostnit a druhé upozadit. To nejde. Život jako takový takto nepracuje, pokud se díváš, vnímáš. A ty se zjevně díváš, bo máš neřešitelné dilema 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Prostě se tuhle otázku NESNAŽ vyřešit, NEPŮJDE TI TO! Toť můj skromný názor, sorryjako 💁‍♂️💁‍♂️💁‍♂️

Další můj skromný názor, průser zřízení/sdruže­ní/organizace/sku­piny/náboženství… nastává bez výjimky vždy v momentě, kdy drtivá většina zúčastněných již spoléhá/doufá/věří… v pravidla/řád/ko­dex… Prostě, průser společnosti přichází z daného a to je taky to, po čem, Tóňa, tady vlastně slídíš- po JASNĚ A PAVNĚ DANÉM 🤷‍♂️🤷‍♂️😕

(Já mám kamaráda/přítele také s tituly za a před jmény který od toho utekl, žije „skromně“ kdesi v Indii a JE (!!!) ŠŤASTNÝ (!!!)!!! Ano, utekl přesně od toho, po čem se zde pídíš. Byl velice moudrý. Chtěl… Chtěl moc… A pak už to najednou nešlo, bez ezo… A tak objevil opak (dávej bacha Tóně bo trošku bojím bojím o tebe a co vše jsi schopen objevit 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️🤷­‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️)

Věřím vědění ve vědě. Vědě se ale nesmí upírat její úloha pochybovat: jinak jde už o víru a další náboženství.
V covidu jsme nesměli pochybovat, oponentní názory byly mazány jako nepřípustné. Těm, kteří měli pochybnosti, se zavřela pusa. Ovšem teď jim věda dává za pravdu. Nikdo se jim ovšem neomluvil.

Pořád dokolečka dokola, 3/4 stránky o ničem.

Vědění je s vírou neslučitelné. Některé vědění je nepředatelné, je podmíněno osobním prožitkem, zkušenostmi, nelze vyčíst z knížek.

Člověk věří, protože věřit chce a věřit chce, protože (personalisticky) věřit potřebuje. Pokud věřit potřebuje, věřit bude, otázkou je, čemu bude věřit, ale věřit bude.

Jestli bude věřit víře, nebo si najde něco, co ty – subjektivně a sugestivně – subsumuješ pod pojem ezoterika, je dokonale nepodstatné. Positivum na tom je to, že ani jedno není institucionali­sovaná forma náboženství, tedy nemůže to zneužít nějaká fundamentalistická frakce, nestojí to peníze navíc, etc. etc. Nevýhoda je v tom, že co drahý věštící, to originální kult. Jako s jakoukoli jinou vírou! 🙄

Veda a ezoterika sa môžu dopĺňať a spolupracovať. Každá z nich má svoje klady aj mínusy.