Věříte charitě? nebo raději věci předáváte dotyčným?

Dávám, vím komu a vím proč. Jen jednou jsem se napálila, dala jsem zimní bundy a boty místním cikánům hned poté, co jsem viděla ve městě jejich děti v mraze jen v košilích, ale to jsem udělala chybu, nosili to, to jo, ale do úplnýho rozsypání, bez přestávky na vyprání, pak to zahodili tady na hřišti a byli zas jen v košilích, ale to už padal sníh. Příště nebudu ani žádný charity shánět, šoupnu to v igelitu do bílýho kontejnéru a basta.
Doplňuji:
Ty nejhezčí kousky dávám kamarádce a taky něco třeba přešiju, recykluju a co zbyde, dám do toho konteineru

Upravil/a: anonym

Charitě v žádném případě. Je jednoduché „žebrat“ o peníze, hrát na city. Jenže to je špatný přístup.

Na daních a všemožných odvodech státu odevzdáváme tolik peněz, že kdyby ti nahoře nerozkradli vše a nechali byť pouhých deset procent, bylo by dost peněz na veškerou charitu (na zmanipulovaných veřejných zakázkách podle odhadu AI stát přichází o cca 40 mld. ročně, tj. jen zde by to dělalo čtyři miliardy). Dál se dá lépe pracovat se zdravotním a sociálním pojištěním atd.

Až charita donutí politiky a spol. lépe hospodařit a ukáže se, že ani tak peníze nestačí, pak bude „žebrání“ oprávněné.

nevěřím. Raději předat někomu konkrétnímu, vědět přesně, kam, na co a komu příspěvek jde. Co se týče „pomoci Africe“, tak to už je vůbec marnost nad marnost – i sama Afrika prosí, ať s tím přestanem, že se se peníze ani věci k potřebným stejně nedostanou, nýbrž si to rozkradou zas jen ti, kteří už sami mají dost.

Věřím charitě – i co se týká věcí (např charitní šastníky – osobně zněm dobře lidi, co to ma hlídají) i co se týká peněz (to je přece jen podstatně větší podpora než pád obnošených hadrů). Přímé předání není záruka účinné pomoci – viz příběh Samby. Než bych např. dal něco nějakému bezdomoci přímo (stejně bych narazil max. na toto nejprůbojnější a kdoví jestli nejpotřebnějšího), to raději pošlu peníze sdružení Naděje …