Vedl by tento krok k podpoření mého podnikání nebo spíše k jeho zhroucení?

Přítel má asi pravdu, ale problém je si to ověřit. Ale sortiment si můžete rozšířit i bez toho, aby jste kupovali cizí výrobky. Zkuste si vyrobit -vymyslet vlastní druh.

Mělo by to smysl, pokud by ty zahraniční výrobky byly pouze doplněním sortimentu v tom smyslu, že přímo nekonkurují. Pak by to bylo něco navíc + přineslo by to další zisk v podobě marže. Že byste tuto část trhu ztratili bych se netrápil, to bude hrozit vždycky. Důležitejší je to neohrození vlastní značky, to je samozřejmě potřeba promyslet nebo třeba prozkoumat vhodným marketingovým průzkumem mezi stávajícími zákazníky.

Odpověď je úplně jednoduchá.

Objektivní materiální pravdu máš Ty i Tvůj business partner. Ty máš objektivní materiální pravdu v tom, že je theoreticky možné, že Tvůj návrh business planu může přinést vyšší obrat, a tedy i vyšší zisk. Tvůj business partner má objektivní materiální pravdu v tom, že nákup a prodej konkurenčního zboží může snížit konkurenceschopnost na trhu. Obojí je možné, ale co to přinese, tak to nikdo neví, protože budoucnost neexistuje: utváříme si jí, z velké části, sami tím, co děláme teď a tady.

To je, to samé, jak když se baví děti na pískovišti:

Jakou máte strukturu zákazníků na eshopu? Jaké jsou motivace nákupu zákazníků na eshopu? Jaká je zpětná vazba od zákazníků? Kolik, v procentech, zákazníků se vrací? Jaké je procento reklamací? Kolik zákazníků, kteří reklamovali, se vrací? Jaké máte postavení na trhu? Etc., etc.

Představa, že lidi jdou do druhého krámu kvůli tomu, že tam je rohlík o Kč 0.20 levnější, je úsměvná. Třeba u super a hypermarketů na to existují docela podrobné statistiky, průzkumy, ze kterých vyplývá, že většina zákazníků nakupuje to zboží, které nakupuje v supermarketech, v průměru ve 2 – 3 značkách (tj. např. Lidl, Tesco a Albert, nebo Kaufland, Billa a Penny, etc.), a ano, cena rozhodným kriterionem je, ale je někde u spodku. Většina lidí, nějak, sleduje akce, to je pravda (proto taky jsou: protože se to osvědčilo!), z těch 2 – 3 obchodů si vyberou ten, který má to zboží, které subjektivně považují za to, na kterém hodlají nejvíce ušetřit skrze akci, a tam už, většinou nakoupí všecko, nebo téměř všecko. Takže se to tak dělá: dá se Tuzemák do akce za takovou cenu, že na flašce jsou Kč 3.00, během tejdne, kdy je v akci, tak toho dojde třeba 10, 15, na svátky sovětské vzduchoplavby a stavění stalinských vzducholodí, klidně i 20, palet, a těch chybějících Kč 12.00 se „narube“ na tom, že ti lidi, k dvěma flaškám levného tuzemáku koupí i věci, které jsou v supermarketu nejmenovaného mezinárodního řetězce B levnější o Kč 8.00, a v hypermarketu nejmenovaného mezinárodního řetězce C levnější o Kč 5.00.

Celý business je hra, jo, nejvíc piva neprodává značka, nejvíc piva prodává mladá, kozatá, usměvavá výčepní, co s chlapama „vhodně“ žertuje, a oni si před ní poměřují klády. Je to teatrální, je to trapné, ale je to přesně tak.

Já nevím, jaké jsou kriteriony úspěšnosti eshopů, protože jsem v tomto business nikdy nepracoval, ani jsem se tím nijak blíže nezabýval. Proč bych to dělal, to si udělejte sami, nebo dejte vydělat někomu, kdo se tím živí. Ale tak něco jsem o tom taky četl, a překvapivě, protože já obecně mám skoro všecko jinak, než je obvyklé, tak v tomto až tak neobvyklý nejsem. Pro mne není primárním kriterionem cena výrobku, ale kumulace faktorů, jako je spolehlivost, komunikace, bezproblémová reklamace (=zamítneš mi reklamaci, a už nikdy u tebe nekoupím ani zápalky: moje prachy, moje rozhodnutí, na druhé straně to už je hodně dávno, co jsem něco reklamoval: prostě kupuju takové zboží, aby se reklamovat nemuselo), přiměřené náklady na dopravu (=balíkovna), pak cena, presentace zboží, popis (vyčerpávající, ne že musím kvůli každé konině Googlovat, nebo, nedej bože, volat či psát) a komunikace v případě zpoždění, nebo něčeho podobného.

Jinými slovy, když má jeden eshop řetěz Campagnolo Record C9 za Kč 799.00, ale je problematický a dopravu má za Kč 150.00 a druhý eshop má řetěz za Kč 899.00, dopravu za Kč 89.00, ale je spolehlivý a bezproblémový, tak dám vydělat jemu. A, tedy podle toho, co jsem kdysi pohledal, tak v tomto nejsem až tak výjimečný. Já jsem víc „hysterický“ na dodatečné náklady (prodal jsi mi mobil, co se rozbil = prodal jsi mi špatný mobil, měl jsi mi prodat takový, co se nerozbije!, ale taky já mám terminál Zebra MC 45, ne iHebel), vyžaduju obecně vyšší životnost výrobků (za tu si ale připlatím), ale jinak jsem v tomto naprosto normální.

Ta neosobnost u eshopů je dána, obecně, tím, že tam není možné, aby nasraná pokladní držkovala, nebo aby, naopak, mladá, usměvavá, „potvora“ stavěla dědkům tepláku do pozoru. Není tam lidský faktor, ne až takový, proto více záleží na presentaci, kvalitním písemném projevu, etc. etc.

Dobře, ale pak je nějaký business plan. Tak když jsou to granule zdravé, tak je to něco, jak BIO, obecně vzato: prostě jako je BIO, primárně, pro BIO lidi (lidé stejní, jako my, ale lepší), tak je „zdravá“ nabídka pro „zdravé“ lidi.

Ti lidé bývají věrní a je v tom více osobního prvku. Proboha, zvlášť u psů, někteří lidé s toho mají další Kinderscheiße, tak to prostě je. A pokud s vámi budou spokojení, je silně nepravděpodobné, že kvůli pár korunám za jednotku hmotnosti přejdou ke korporátní konkurenci.

Je to, jako hospoda „kolkovna“, nebo jak se ty různé nálevny provozované pivovarskými řetězci jmenují, a hospoda soukromníka. Ok, ten vrchní „může být nějaký divný“, a ta servírka „držkatá“, ale jsou to lidi, je v tom lidský prvek, a buďto ti sedí, a pak tam chodíš, a nebo ti nesedí, a pak chodíš k těm, co ti sedí. Není na světě člověk ten, co by zavděčil se všem. Ale v „kolkovně“ je to korporát, tam toho lidského faktoru je, jak rychlosti v cikánském kolotoči, je v tom nihilismus, Schlamperei.

To je stejný princip: drobnoprodejce granulí nesrazí cenu na dumpingovou úroveň, to může nějaký granulový nad/národní gigant (granulová „Alza“). Prašť jak uhoď: to stejně přijde, otázka není jestli, ale kdy. Ale přijde.

Vy si musíte deliberativním diskursem probrat jednotlivé dílčí business plany, jednotlivá dílčí risika, možné business plany do budoucna a jejich proveditelnost, návratnost a risikovost. A stanovit si kriteriony úspěšnosti, a pokud je nebudete plnit, tak mít „plan B“ a „plan C“.

Nic na tom není, je to prostá karteziánská filosofie, kausalistické myšlení, má dati – dal – nedal – dá – nedá.

Ve skutečnosti NEMÁŠ žádné dilema, musíš si jen ujasnit CO primárně chceš. Vyrábět a prodávat vlastní zboží? Nebo být „další e-shop“? ;) :)

Z tvého dotazu jsou cítit ambice, takže dodám – pokud budeš chtít růst nad rámec „rodinné“ či víceméně „one man“ firmičky [byť prosperující] a budeš OPRAVDU úspěšná, je NEVYHNUTELNÉ, že tě dříve či později osloví nějaké „velké zvíře“ na trhu s nabídkou kapitálového vstupu (majoritního) či rovnou odprodeje. POČÍTEJ s tím, abys nebyla později zklamaná. Většina lidí se těžko vzdává něčeho, co vypiplali z ničeho a navíc když ještě „mají našlápnuto“ čistě z OSOBNÍCH důvodů a zapomíná, že je to JEN KŠEFT. ;) :)

Má pravdu.

Odpověď neni tak snadná. Rozšíření nabídky je jistě srovnatelný. I podporovat konkurenci může být zdravé a prospěšné. Srovnatelné výrobky by od cizí firmy neměly být levnější, než vaše. Pokuduž teď jsou, je to k zamyšlení nad další existencí firmy.Jinak obzvláště když prodáváte pomocí e-schopu, tak rozšíření samozřejmě může přivést nové zákazníky.

Uvedení konkurenčního výrobku na trh znamená vždy ohrožení vlastní produkce, to ale může udělat i jiný obchodník a přijdete tak nejen o postavení na trhu i potenciální marži z přeprodeje. Je taky třeba vyhoďnotit, kolik vlastně vyděláte na jednotce vlastní produkce a o kolik zakoupený substitut sníží obrat vašich vlastních výrobků, s přihlédnutím k teoretickému navýšení celkového počtu zákazníků, i jak dlouho to může vydržet, což se odhaduje někdy dost těžce a je s podivem, že si konkurenční výrobek na našem trhu ještě místo nenašel.

Spekulace je jedna věc a realita druhá. Tam zálezí na tom, jestli dodavatel má nějaký limit minimálního objemu odběru. Pokud ne, tak není co řešit. Vždy je lepší nápad realizovat a počkat, jak se to vyvine, než planě o tom spekulovat a malovat scénáře. Podnikání je o riziku a kdo nechce riskovat, tak se musí spokoit s málem. Já jsem se naučil dělat si menší zásoby a když dojde, tak nabídnu místo toho další produkt.