Věděl by někdo, jak se jmenovala místnost kde mniši v klášterech opisovali knihy?

Těm místnostem se říkalo klášterní skriptoria.
Každý mnich měl svůj stoleček, často s otočným pultíkem, čímž mohl pouhým pootočením pracovat na více dílech souběžně.
Opisovat mohli buď každý mnich individuálně, podle předlohy..a nebo jim byl text diktován hromadně, druhou osobou. Tato druhá metoda byla určitě efektivnější, protože od jednoho titulu tak vznikalo současně několik kopií (podle počtu opisovačů). Nevýhoda ovšem byla v tom, že výsledný opis nebyl tak ‚esteticky hodnotný‘. Je to logický – když vám někdo text diktuje, musíte spěchat, abyste tempu diktování stačil a není čas věnovat se kaligrafické stránce :) Přitom platila úměra: čím úhlednější text, tím větší hodnota opsaného díla.