Ve stáří jsme jako dopisy, které někdo poslal. Nejsme již v minulosti, ale zrovna jsme dorazili. Jak chápete?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano ve stáří máme spoustu vědomostí, pamatujeme spoustu informací, ale pro mladé už přicházíme se zpožděním, ale i když jsou to věci třeba zajímavé už nikoho nijak zvláště nezajímají. Přečtou si, v tomto případě třeba i vyslechnou, ale moc se tím už nikdo neřídí. Mladí vidi věci trochu jinak. Vyslechnou si nás, ale už neberou moc naše slova v potas. Je to tak zřejmě normální, i my jsme byli ke svým rodičům a prarodičům takoví. S úctou jsme je vyslechli ale mysleli jsme si své. Většinou jsme si na jejich slova, rady a moudra vzpomněli o mnoho později a dost často také až ve chvíli když jsme už své rodiče, prarodiče a vůbec tu o generaci, dvě starší lidi už neměli.Osobně jsem dal už několikrát za pravdu svým blízkým, kterým už to nemohu říct. Tak to vidím zase já.

Sa mi nepozdáva ten citát, kto by nás posielal? Sme tu v prítomnosti, minulosť sa dá stále formovať, vždy sa môže javiť, a vnímať skresleňe, a aj pôjdeme do budúcnosti , až kým nedorazime.

Upravil/a: zbyndo

Někdo nás vytvořil, nemyslím zplodil, ale dal nám nějaké myšlenky, názory, ideály a my putujeme životem. Jedna z definicí života, nebo spíše metaforou je ta, že život je cesta. Jdeme od narození od kolébky až po hrob, cestou potkáváme lidi, prožíváme příhody, něco se učíme a také od nás se učí ostatní. Takže když čtu ve společnosti dopis, každý si vybere to, co je pro něj výhodné a důležité.

Lze. Nechápu to jinak.

Upravil/a: Hufnágl