Váš nejhorší okamžik v životě?

Vystřízlivění poté, co jsem si myslel, že z ročního nevinného vyměňování milostných psaníček bude nějaká velká láska. Zjevně jsem byl celou tu dobu voděn za frňák, tehdy ve třinácti jsem probrečel noc…
nebo že by ta první z řady neopětovaných lásek? Dodnes se pamatuju, jak jsem tehdy v nějakých devíti letech od ní dostal školní brašnou přes ksicht :{D> sice nechtěně, ale bolelo to – hlavně psychicky…

Má konkrétní podobu a nikdy se nevymaže. Jen mluví se o něm těžko.

Už si nepamatuji…
Lidský mozek má tu vlastnost, že špatné zážitky „filtruje“ a na vzpomínání nechává jen ty lepší.
Jedním z důkazů je, že chlapi si z vojny pamatují jen tu srandu. Tu buzeraci, to ponižování, všechny negativní zážitky raději zapomínají…
Je to dobře, jinak bychom se museli zbláznit…

Byly tři – stejně kruté a bolestivé,nemohu jednoznačně říct,který byl nejhorší.Zůstaly hodně hluboko,nelze je odsunout ani zapomenout.

když vidíš umírat své nejbližší..

Povodeň. Potřebovala jsem v rámci vyrovnání SJM prodat rodinný dům a než se to povedlo, přišla tahle živelná pohroma. Seděla jsem na schodech do prvního patra a jenom jsem se bezmocně dívala na to, jak voda zalévá další a další schody. I dnes mi jsou vzpomínky na ten večer nepříjemné.

Uměle přerušené těhotenství v 19-ti letech na základě rozhodnutí matky, suicidum otce, rozchod s poslední známostí

Nezažila jsem ani jeden den, který by byl nejhorší. Dovedu se ze života pouze radovat.