Sůwa
Je to normální, nazývá se to idiosynkrazie = velice silný, pudový odpor
k něčemu (někomu?). Každý má tento pocit z něčeho jiného, já bych
třeba nemohla škrábat nehty po omítce, nebo přejet prstem po ostré hraně.
Bratr zas měl stejný pocit z doteku sametu.
Damiana
Když už se v tom hrabu, tak jen proto, že z toho něco peču (kromě té
vaty). To mě pak děsně otravuje ta upatlanost od těsta, to ano, ale
samostatně se mi to nezdá nějak extra nepříjemné.
Drap
Mouka mě žádná nevadí, naopak vata je pro mne značně nepříjemná.
Normálně se vaty nemůžu dotknout.
Terryle
Mouka sama mi je příjemná, ale nepříjemný je to pak ometat nebo
odrolovat těsto.
Vatu chápu – u té mi sice nevadí dotek, ale vadí mi ten vrzavej
zvuk. Brr!
hanulka11
ne , mně to nevadí, naopak je to příjemně hladké
jmhad
Každému je nepříjemné něco jiného.Mě třeba vadí,když mám obalovat
řízky rukama,což je v hospodě jakási norma.
Anizbor
Nic si z toho nedělej,je to normální,každému vadí něco jiného,já
nemám ráda ruce od hlíny,když hlína zaleze za nehty a uschne i na
rukou,nebo nůž na talíři,jak zaskřípe,nebo jak jsem dříve u opravy domu
slyšela trhat prázdný pytel od cementu,ale třeba vrtačka u zubaře mi
dělávala přímo libé pocity,jako třeba vrzající škrob.Prostě,jsme
každý jinak praštěný.