V srpnu 1968 uteklo ze země několik tisíc lidí. Jak jak se tam vůbec mohli nějakým způsobem domluvit?

O ty, co neuměli cizí jazyk se postaraly ty cílové státy, a to prostřednictvím jazykových kurzů pro imigranty, které byly pochopitelně zadarmo. Je to stejné, jako se to děje u nás, když přijímáme imigranty, za jazykové kurzy u nás také neplatí.

Budeš se divit – ale ´před´ 1968 umělo třeba německy asi víc lidí v ČR, než ´před´ 1989…
😉
A – koneckonců – člověk se domluví všude, pokud chce…
Kromě toho se státy, které uprchlíky přijímaly, o jazykovou výuku staraly.
Doplňuji:
K Doplnění: Jo – i dneska se země přijímající uprchlíky starají o jejich jazykovou průpravu.

Upravil/a: gecco

Na středních školách se tehdy kromě ruštiny jako druhý jazyk většinou učila němčina. Kromě toho byli Jihomoravané a Jihočeši vytrénování pravidelným sledováním rakouské televize.
Doplňuji:
Z vlastní zkušenosti: v létě roku 1969 jsem coby dvacetiletý svobodný mladík měl možnost cestovat po Rakousku a posléze poznávat Vídeň. Docela slušně ovládal
němčinu a zvažoval emigrovat. Impulsem pro návrat byla docela banální událost, kdy mě na Mariahilfestrasse bývalí našinci opakovaně nabízeli výhodné nákupy od tamějších hokynářů. Důležitým faktorem též byl ohled na rodiče.
Přesto i po létech občas přemýšlím zda-li jsem tehdy neudělal chybu a kde bych dnes pobýval.

Upravil/a: dudu

Pokud si chtěl koupit rohlík, lístek na na tramvaj, najít ubytování a pracovní místo tak se naučil jazyk ráz-dva…byl jsem na praxi v Dojču jeden měsíc a naučil se víc než za rok jazykovky…

„90 % z nich vůbec neumělo cizí jazyk..“ … „Už tehdy byly jazykové školy a i kdyby většina z nich by si to stejně nemohla dovolit. Jak tam ti lidé mohli nějakým způsobem fungovat a naučit se tak perfektně tamní jazyk když z něj 90 % z nich nevěděla ani základy ???“

panečku, ani neviem, v akom neandrtálskom období som to vyrastal.
to by ma zauímalo, kde ste podobnú informáciu získal.
že to zasa šíri nejaká prohavlovská klika?

ako prešpurák som vyrastal, v prostredí, kde sa bežne hovorilo slovensky, maďarsky a nemecky, v rodine máme i pár moravákov, takže i česky som sa ako decko naučil, v škole som mal ruštinu a angličtinu.

v českom pohraničí (a nie iba tam) sa bežne hovorilo nemecky (dnes už pomenej, ale predsa len).
na školách sa bežne vyučovala angičtina a nemčina ako nepovinné predmety – ruština bola povinný jazyk.

v roku 1968 utekali tzv. mozgy – a to boli v drtivej miere vzdelaní ľudia a ľudia pamätajúci prvú republiku (priamo tí, alebo potomci tých, ktorým boli zabavené majetky) – a tí mali dosť peňazí, aby si v (prvorepublikovom) československu zaplatili vzdelanie.

ovšem výnimky samozrejme boli.
a tí sa jazyk naučili.
tak ako napr. vietnamci u nás.

;-Q

Stejně jako cikáni, taky jich spousta nedávno odjela do Anglie a neumí ani slovo.

Hodně lidí jelo za někým, třeba za přáteli, co utekli už za války a ti jim pak pomohli.

Myslím, že hlad člověka naučí spoustu věcí, někdy překavpivě rychle. Ta emigrace musela být hodně těžká, pokud člověk neuměl jazyk a neměl tam předem nikoho známého. A myslím, že spousta emigrantů skončila špatně.

Kde jsi sehnal informaci o tom, že si lidé nemohli dovolit jazykové školy? Jazyková gramotnost nulová? Zase ta zkreslená propaganda. Takže situace byla následující.
Na ZŠ ruština povinná a k tomu další jazyk. Já Němčina.
Na SŠ ruština a další povinný. U nás Francouzština a Němčina. Já Němčina
Na VŠ ruština a bohužel mě postihla Angličtina.
Já si myslím, že bylo příležitostí víc než dost. A běžně dálkové kurzy za pakatel proti dnešku.

Po emigraci pobývali utečenci v „táborech“. Už tehdy tam měli např. vykachlikované koupelny. Na rozdíl od tehdejších koupelen v ČSSR.
Tam měli možnost se základy řeči naučit i si najít práci.