V kolik mám vstávat, abych se konečně cítila vyspaná?

To je nezvyklé a nezvyklost nemám rád – obvykle se za ní skrývá komplikace/problém. Jednak na tvém místě bych ZNOVU zašel k doktorovi (pokud je únava způsobaná medikací, ať ji změní) a požadoval důkladné vyšetření. (Já sice mám návštěvu lékaře rád asi jako louh v oku, ale tohle JE ROZUMNÉ!)

Mimochodem – zkusilas tu nejjednodušší metodu – pravidelný odpolední spánek? (prostě jako děti ve školce) Hodně lidem to pomůže a nejen mladým – taková hodinka dvě po obědě/odpoledne. Navíc mladí lidé POTŘEBUJÍ mnohem víc spánku, to je známý fakt.

Vstávat při rozbřesku! A dostatečnou dobu odpočinku ti zajistí hodiny spánku před půlnocí, kdy každá jedna je jako dvě. Přesnější je to asi tak, že hodina spánku po půlnoci dá tolik odpočinku, jako půl hodiny před půlnocí. Časem si vypočti, kolik hodin ti dá dostatečný odpočinek.

Osobně mám dojem, že antidepresiva u člověka fungují přesně jako alkohol na alkoholika- bez něj to nejde a s ním je to ještě horší. Mohou tvou situaci ovlivňovat.

Zkusilas je vynechat? Co je pro tebe komfortnější? Krásně odpočatá a v depresi, anebo celkově unavená, ale psychicky uvolněná, ne-li labilní?

Tak když už tedy všechny „tvé vlastní“ realizace selhaly, tak zkus zavést „harmonogram přírody“. Choď spát při setmění a vstávej při rozbřesku. V zimě choď spát mezi 19–20hod., když se stmívá moc brzy.
Dle ájurvédy pro sebe v tomto ohledu snad už nic lepšího udělat nemůžeš. Žije se za světla a za tmy se odpočívá/spí.

A spíš v noci ? Pokud máš spánkové apnoe nebo hypopnoe sama to nepoznáš!!!!
Nech se nechat vyšetřit ve spánkové laboratoři!!!!
Někteří pánové doktoři ani neví, že něco takové existuje.

Najčastejšie tieto problémy bývajú, okrem zdravotných ale k tomu by mal povedať svoje slovo lekár, ak pred spaním sa dlho pozeráte na televíziu, do počítača, prípadne máte za sebou ťažký deň,
slovom aj na spanie sa treba uložiť s ľahkou mysľou, spálňa vyvetraná, telo nespotené,… atď jednoducho ako nám kedysi ako deťom hovorili „žiadna telka (to sme vlastne ani nepoznali), žiadne jedlo, vycikať, umyť a spať! A nečítať pod perinou! Dobrú noc…“
Už samotné „Sport nenávidím, max procházky ani na to nemám energii nebo chuť. Jím to, co máme doma, samozřejmě i zeleninu, ale nemůžu si dovolit vařit drahé zdravé a dietní věci. A spánek se snažím dodržovat asi cca týden a nic.“ znie ako scéna z hororu. Dievča nešťasné, veď to znie akoby v tebe bola zalezená Lemra krížená s Lenochodom… 17-ročné dievča by sa malo pohybovať, pohybové aktivity pomáhajú v kondícii tela aj mysle, aspoň malé pobehnutie, prechádzka peši do školy a späť, tanec a k tomu čistú myseľ, hneď aj chlapci budú oči gúliť na teba…

Lekárka mala pravdu, bez boja si zdravie neuchováš. Musíš bojovať s lenivosťou a nechuťou, prekonať samu seba a po čase sama spoznáš, kde si chybila. Pohyb, pohyb, pohyb a obmedziť televíziu a počítač.

Upravil/a: led

Souhlasím s aleindronem, že něco asi není v pořádku. Může to být i chronický únavový syndrom. Počti si zde: https://nemoci­.vitalion.cz/chro­nicky-unavovy-syndrom/
Návštěva lékaře jistě nebude od věci.

Záleží také na kvalitě spánku. Nesledovat před usnutím obrazovky všeho druhu, spát v klidu ve vyvětrané místnosti. Důležitý údaj je taky, zda nejsi obézní. Zdravé jídlo neznamená automaticky drahé jídlo. Zvýšený tělesný výdej cvičením je žádoucí. Konzultuj také znovu svého psychiatra.

Jak říká led " Dievča nešťasné", v 17-ti letech a na antidepresivech? Proč, co Ti byla diagnostikováno? Zřejmě „deprese“, ne? To je dnes nejčastější „diagnóza“, pokud si doktoři nevědí rady.
Nasadí antidepresiva, antipsychotika a pacienta uvedou někdy do stavu, kdy je maximálně utlumený.
Z to vyplývá i ta spavost a i unavenost. Jsi, jak já tomu říkám, „mrtvej brouk“.
(zroj: vlastní zkušenost, pouze v podstatně vyšším věku).
Jde o to, proč a z jakého důvodu Ti byly konkrétní léky předepsány.
Když, tak zkus popsat ještě o co šlo, případně i jaké léky bereš.
Pokud by to šlo, snaž se jich postupně „zbavit“ , upravit denní režim (pravidelný spánek, jídlo a odpočinek), zavést pravidelné procházky a pustit se i do nějakého sportu a hlavně i jiných aktivit. Pokud se všech těch „anti…“ nezbavíš, ke změně těžko dojde. Zřejmě jsou i hlavním původcem tvých obtíží a problémů, jak se spánkem, tak i s nechutí k čemukoliv. Mohlo by sice jít i o ten CHÚS (chron. ún. syndrom), ale spíše jde o reakce na ta „anti…“. A že to postupně přejde, je nesmysl.
Takže rada. „Hecnout“ se, POSTUPNĚ!!! (se součinností psychiatra a někdy i přes jeho nesouhlas, případně si najít jiného) s těmito skončit a radikálně změnit celý způsob života, najít si dobré kamarády (kamaráda, přítele) a najít smysl života a záliby a aktivity, které Ti život vyplní.
Vím, že je to není, ve Tvém věku, jednoduché, ale určitě by Ti to pomohlo.
Držím Ti palce!