Odpoveď byla označena jako užitečná

Záleží na tom, k čemu definice potřebujete. V jazykových slovnících jsou jen obecně významy slov.

Z hlediska odbornosti zpravidla nedostačující. Takže v sociologii, sociální psychologii atd. je to trochu jinak. Občas stačí i učebnice. Abych nemusela významy a definice opisovat z učebnice , převzala jsem je z odkazů.

"V první řadě je důleţité si uvědomit, ţe existuje rozdíl mezi pojmy samota a osamělost, neboť jejich význam bývá často spojován. Samota nerovná se osamělost a naopak, osamění není samota.
Samota je stav, díky kterému jedinec uniká ze svého sociálního prostředí v důsledku různých vnějších okolností a to buď:

Dobrovolně – slouží jako prostředek vyrovnání se s proţitými událostmi, jako možnost nerušeného hledání řešení sloţité ţivotní situace, jako příleţitost k odpočinku a čerpání sil nebo při potřebě přemýšlet.

Z vlastní vůle, ale pod tlakem – v důsledku obavy ze ztráty přízně svého sociálního prostředí nebo ze strachu z odhalení některých rysů chování a osobnosti atd."
..
"Osamělost je nepříjemný pocit, kdy člověk proţžívá silný pocit prázdnoty a samoty plynoucí z nedostatečné úrovně sociálních vztahů.
Osamělost se týká našeho vnímání sociálních interakcí a jejich charakteristik prožívání či pociťování důvěrných mezilidských vztahů. Vyskytuje se tehdy, když
určitá osoba povaţuje svoje zapojení do sociálních vztahů za slabší a méně uspokojivé než by si sama přála.
Osamělost je, dle Larousee, definována jako stav člověka, který je sám, odloučený od okolního světa.

Při charakteristice osamělosti
musíme zdůraznit především tři hlavní znaky. Prvním z nich je osamělost jako subjektivní prožitek. Vyplývá z naší interpretace události. To znamená, že na její
určení nestačí pouhé pozorování, zda je někdo sám, nebo obklopen lidmi, důležité je spíše osobní vnímání vztahů.

Druhým z aspektů je to, že osamělost je výsledkem percipování jistých nedostatků v interpersonálních vztazích.

Třetím důležitým znakem je to, že osamělost je nepříjemná, zažíváme při ní různé negativní emoce, ke kterým patří především zoufalství, deprese, sebelítost."

Můžete najít na netu různé bakalařské a magisterské oráce se touto problematikou zabývají.

http://theses­.cz/id/9be0ex/dow­nloadPraceCon­tent_adipIdno_13813
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Teologická fakulta
Katedra pedagogiky
Autor práce: Jitka Mundlová

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:AWi­xaRQsG4AJ:is.mu­ni.cz/th/38179­0/lf_m/Diplomo­va_prace_Bc_Len­ka_Brazdilova­.pdf+&cd=12&hl=cs&ct=cln­k&gl=cz&clien­t=firefox-b
Page 1
MASARYKOVA UNIVERZITA
LÉKAŘSKÁ FAKULTA
Katedra ošetřovatelství
Bc. Lenka Brázdilová

Upravil/a: annas

SSČ + SSJČ (slovník spisovného jazyka českého)

SSČ
samota, -y ž

1. stav, kdy je někdo sám, něco samo, daleko od ostatních, odloučenost, osamělost: bát se samoty
2. osamělé místo položené v ústraní; dům n. skupina domů stojících daleko od obce: horské samoty; — bydlet na samotě

SSJČ
samota, -y ž.

1. stav, kdy je někdo sám, něco samo, stranou, daleko od ostatního; odloučenost, osamělost, osamocenost: ticho s-y; má rád s-u; pocit s-y osamění, osamocení; žít o s-ě osaměle, samotářsky; stavení stálo úplně o s-ě odděleno od ostatních stavení; promluvit si s někým o s-ě mezi čtyřma očima
2. (též †samotina, -y ž., Třeb.) osamělé, opuštěné místo, položené v ústraní; dům n. skupina domů stojících daleko od obce: lesní, horská s.; – bydlit na s-ě

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=samota

SSČ
osamělý příd.

1. kt. je sám: osamělý chodec, dům
2. opuštěný, osamocený 1: osamělý vdovec
3. jsoucí bez lidí, prázdný 1, pustý 1: osamělé místo;

osaměle přísl.: stát, žít osaměle;
osamělost, -i ž: pocit osamělosti

SSJČ
osamělý příd.

1. takový, kt. je sám, o samotě; osamocený: o. chodec; o. strom na kopci; o-é stavení; tech. o-é břemeno zatížení působící na konstrukci teoreticky v jediném bodě
2. opuštěný, odloučený, osamocený, samotářský: cítit se o.; vést o. život
3. řidč. zřídka se objevující; ojedinělý: bouře tiskařů kartounů v Cechách nebyly v Evropě o-é (Tobolka)
4. jsoucí n. probíhající bez společnosti lidí: o-é místo opuštěné, prázdné, pusté; o-é aleje; řidč. o-á smrt; mysl. o. lov kdy lovec loví sám, nejvýše se psem;

→ přísl. osaměle: stát, čnít o.; o. hloubat;
*osamělo: je teď tak ticho tady, tak o. (Ner.);
→ podst. osamělost, -i ž.: pocit o-i; dvorec vypadal smutně ve své o-i (Jir.)

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=osam%C4%9Blost