Odpoveď byla označena jako užitečná

Lodní topení na severu ve středověku? Sorryjako, ale tenkrát tam ještě rostli chlapi a ti bejkárny neřešili. Některé langskipy (nesprávně drakkary) neměly ani plnou palubu, takže tam by jim nějaká „kamínka“ byla platná asi jako suchý z nosu. A když si chtěli vikingové udělat na moři „luxus“, tak přes část člunu přetáhli plachtovinu, aby jim nepršelo při spánku a odpočinku mezi drancováním rovnou do tlamy. ;) :D

To víš, langskip nebyl nafukovací, hlavní bylo naložit vodu, potraviny, zbraně, posádku a především kořist. Na nějaké palivové dříví či jiný otop prostě nebylo místo. :)

Teprve později se na lodích začala objevovat kamínka (ovšem primárně určená k vaření) a ohříváky, ve kterých se topilo především dřevěným uhlím. (skladnost, výhřevnost)

A jak to vypadalo? No vlastně dodnes se vyrábí topení na pevná paliva pro plachetnice a v tomto ohledu se dnešní lodní kamna moc neliší od těch minulých. Hlavní bylo řádné ukotvení kamen (a komínových trubek) k palubě kvůli vlnobití + jak píše Kepler bezpečnostní prvky okolo (oplechování)­.Ukázka dnešního provedení na plachetnicích/jachtách > http://www.ma­rinestove.com/sar­dineinfo.htm (povšimni si, že kamínka neleží volně, nýbrž jsou u nožiček přišroubována)

Možná je to k nevíře, ale topili v kamnech. Nejen topili, ale i na kamnech vařili. Museli mít dřevo nebo jiné palivo. Velrybáři dost často topili i tukem

Nevím, na staré plachetnici jsem nikdy neplul, ale řešil bych to tak, že kamna by byla na nehořlavé podložce a prostor před roštem a popelníkem bylo oplechován. Tak se to aspoň řešilo ve starých domech s kamny a dřevěnou podlahou. No a neustálý dozor při vlnobití asi byl nutný.