V čem spočívá jedinečnost tehdejší spartské výchovy ve starověké Spartě?

Asi těžko, kvůli dnešní nesmyslné, přehnané korektnosti. Některé děti (místo uznání rodičovských metod), jsou schopné rodiče udat pro „týrání“.

Upravil/a: elkon

Přístupem k životu, disciplínou, vojenskou výchovou, kolektivismem a oddaností ke státu (tj. vše pro dobro společnosti a společné soužití, které je důležitější, než třeba jednotlivec/in­dividualismum nebo dvojice/pár, či dokonce vztah rodič-dítě), i výchovu zajišťoval převážně stát; plus jistou „brutalitou“ (agoge, řekl bych akorát efektivním tvrdým výcvikem). Uctívání síly, snaha o dokonalost (kalokagathia, i když se snažili hlavně o tělesnou/fyzckou dokonalost), jednoduchost/pří­most, odlišná mentalita (i vnímání povinností vůči státu, sobě, životu), přísné hodnocení jedince (už od narození, kdy byli něžádoucí-nemocní „eliminováni“), atd.
Určitě se NĚCO aplikovat dá. A nejen u dětí, ale třeba ve státě nebo hlavně armádě.

Upravil/a: Disraeli

Samozřejmě, i když sparťanská výchova byla velmi krutá. Připravovala Sparťany na válku. Dnes bychom mohli aplikovat zejména více poslušnosti, neodmlouvání.

Ve Spartě byla výchova zaměřena především na bojovou přípravu, a proto se zaměřovala na rozvoj tělesné zdatnosti. Náročnou tělesnou přípravou zde procházeli jak chlapci, tak i dívky. Cílem bylo vychovat zdravé a silné ženy, které mohly porodit silné děti. Spartský potěr žádná lůžka neměl, spal na kupičkách rákosí, které si natrhal u řeky Eurotu. Říká, že rodiče mu nic neodpustili? Jenže ve Spartě by u rodičů zůstal jen do sedmi let, pak by ho vychovával a šikanoval chlapecký kolektiv. Ve Spartě, nejvojáčtější obci starého Řecka, patřily děti státu, nikoli rodině.

Sparta nepotřebovala vědce, básníky, učitele. Potřebovala dobré vojáky, fyzicky i psychicky odolné. Proto spartská (spartánská) výchova směřovala „k naprosté poslušnosti, k vytrvání ve strastech a k vítězství v boji“. (Plutarchos)

Výchova tvrdá, ba krutá. Připravovala Sparťany na válku. A to velmi účelně. Díky ní byl spartský pěšák dlouho pokládán za nejlepšího v celém Řecku.

Mladí Sparťané, už zařazení do svého oddílu, chodili bosí a dohola. Koupat se směli jen výjimečně. Čistý svrchní šat – spodní neměli – dostávali jednou za rok. Jistě by nevoněli ani své vlastní rodině, a tak bylo nakonec dobře, že spali a stravovali se pohromadě.

Ovšem jídla bylo málo. A tak museli krást. Loupili zeleninu v zahradách, brali ječné placky na společných hostinách dospělých. Koho při tom přistihli, toho zbičovali. Ne proto, že kradl – s tím se počítalo, mládež se tak měla učit odvaze a zchytralosti. Ale proto, že si při krádeži počínal lehkomyslně a neobratně.

Za menší provinění, například za málo důvtipnou odpověď, trestal hochy vedoucí jejich družiny, o něco starší „mazák“: kousal je do palce.

Když tohle všechno chlapec překonal, stal se dospělým Sparťanem a získal právo padnout za Spartu na bitevním poli.

A pokud všechny bitvy přežil, musel do šedesáti let chodit na společné hostiny a den co den pojídat ječné placky a černou polévku – hustý blembt s přídavkem vepřového masa, krve, octa a soli.

Sparťanům to prý chutnalo. Jak by ne: učili je snad odmlouvat? 🙂

https://www.i­rozhlas.cz/ve­da-technologie/his­torie/rceni-pod-rentgenem-milan-slezak-spartanska-vychova_181118070­8_mls

Upravil/a: marci1

Myslím, že v dnešní době by prospěla výchova ke skromnosti.