Už vám někdy bylo za někoho trapně?

Ano – a komu ne? Je mi trapně za mamánky, kteří ještě ve třiceti vyžírají rodičům lednici; za zlatokopky, které sebou nechají vláčet jako kus hadru, jen proto, aby nemusely nic dělat; za pitomce, kteří se cpou tam, kam nemají a chtějí dirigovat lidi, kterým nesahají ani po kotníky; za všechny hajzly, kteří někoho slabšího ponižují, týrají a trápí; za nenadané dětičky, které hrdě předvádějí jejich rodiče na veřejnosti; za matky malých holek, které oblékají své dcery jako prostitutky a zvrhle tomu říkají Soutěž krásy; stejně tak jako za ženy z Mimibazaru a podobných sdružení zasloužilých matek, které svým „laktačním projevem“ a všudypřítomným mateřským plutárálem způsobují, že „normální“ chlap si pak musí myslet, že jsou všechny ženské zatracené pipky; za neupravené a ušmudlané ženy; za ženské ztrapňující se řevem při mužském striptýzu; za chlapíky, kteří přijdou na ples jako namyšlení mistři světa a o půlnoci tancují s otevřeným poklopcem; za ženy, které mluví vulgárně a před muži rozebírají i ty nejintimnější problémy; za muže, kterým je jedno, že jsou ve společnosti ženy a „vyluzují“ kdejaké zvuky a pachy, nedodržují základní hygienu ani pravidla bontonu; za lidi, kteří neznají antiperspirant a dovedou jít do společnosti v odrbaných džínách a okopaných teniskách; za lékaře, kteří se „našli“ v modelu z amerických bijáků, nerozlišují rozdílnou psychiku pacientů a drsně všem, sakumprásk „servírují“ nejhrůznější prognózy; za špindíry v některých restauracích, které jsou schopny prodávat zkažené jídlo – stejně tak za „obchodníky“ přelepující etikety s prošlým zbožím; za „lidi“, kteří hyenisticky dovedou napálit a okrást starého a bezmocného člověka; za šarlatány, kteří s kartami v ruce (nebo s koulí a jinými čarodějnickými proprietami) lžou druhým do očí za peníze; za všechny, kteří něco, co je v popisu jejich práce udělají jen, když za to dostanou něco bokem a nikdy nejsou sami od sebe vstřícní; za ty, kteří stále někoho kopírují a nikdy tak neukážou (ani nepoznají) svou osobnost; za ty, kteří chtějí být za každou cenu in – a také za ty, kteří „předepisují“ jiným jak být in (za každou cenu); za ty homosexuály, kteří dávají svou „jinakost“ najevo všude a všem jakýmkoli způsobem; za blbečky, kteří šmírují „známější“ lidi a jejich fotky posílají do bulváru (nebo za některé ty „známé“ lidi, kteří tam své fotky posílají sami); za ty, kteří v bulváru pracují a myslí si, že jsou novináři; za ty, kteří nutí jiné myslet a dělat pouze to, co si myslí oni sami – a jiný názor neuznávají (od fanatických pánbíčkářů až po diktátory); za ty, kteří podvádějí svého partnera(ku), myslí si jak jsou „dobří“, smějí se mu (jí) za zády, jsou schopni žít paralelní vztahy a ničit tak životy mnoha jiným; zkrátka za každého, kdo se vytahuje, lže, krade, nic neumí (a poučuje druhé, jak co dělat), buzeruje a nedodržuje své sliby.

Ano, v období puberty za blízkou osobu, která popisovala mému obvodnímu lékaři, jak probíhá naše ráno.

Jojo a ne jednou – třeba za jednoho souseda, co shazuje na veřejnosti svoji ženu, nebo za kolegu, co nenašel odvahu říct pravdu, ač vyzván, protože tam byl i jeho nadřízený a bál se asi, že si to u něj rozhází. A tak nechal ve štychu nevinného. Stačilo říct ano – neřekl nic, jen zíral, potil se a rudnul…

To asi zažil každý znás,jednou to bylo tak hustý že vtom momentu bych brala i třetí světovou :)

mě ano… za Kalouska…

Ne nebylo mi za nikoho trapně a vlastně ani nevím jak taková trapnost vypadá.
Doplňuji:
Nebo jsem možná zažila u někoho situaci, jenž by mohla být snad trapná, ale mně tak nikdy nepřipadala.

Upravil/a: anonym

Nesčetněkrát… Za teatrálního ex-přítele, kdykoliv mamka telefonuje na ulici a strašně do toho mobilu řve, když mi kamarád usnul v obýváku s hlavou na stole nebo když musíme se školou každý rok navštěvovat taneční akademii, kde hopsaj dětičky v latexu, a ti velcí v podstatě nic nedělaj – hlavně, že je to „profesionálně připravené“…

Bylo- fakt, že jo a víckrát.......

Kdyby jednou a kdyby někdy..

Ano, někdy za Dr.Axla,když …,ale to už víte.

Ano.Za syna,za maminku,za manžela.Přesto je mám moc ráda.

Několikrát. To už se tak občas přihodí asi klaždému. Patří to k běžnému životu.

Ano,za bývalou spolužačku ze střední,která byla hrozně ulhaná a já bohužel seděla s ní v lavici.