Už jste zažili noční děsy, že jste se ztratili při cestování, nevěděli kde jste a netrefili domů?

Šťastný človek, ktorý tie „děsy“ zažíva len v spánku. Veď aj tej najkritickejšej chvíli sna vždy príde záchrana, zobudíte sa do reality všedného dňa.
Ale čo my, ktorí sa zobudíme a zistíme, že to nebol sen. Ako aj teraz vy.
Mňa teraz máta iný hrozný sen. No predstavte si, prídete do sveta, kde ľudia budú žiť v zhode, v mieri, bez chorôb, budú si navzájom rozumieť, závisť a zlobu budú poznať len z historickej literatúry a filmov… no nie je to hrozný sen? Bez nádeje mať viac ako druhí, bez klamstva a zloby, bez závisti. Ešteže prišlo ráno a Slnko záchranca zaklopalo na okno.

Upravil/a: led

Ne, tak tohle se mi (pokud si pamatuji) ještě nezdálo. ;) :)

Mně se zdají „lapsy“, nejčastější je, že létám. A to perfektně dokud jsem nízko, ale sotva se vznesu nad cca 30m, tak NAJEDNOU mi to nejde. Nebo se mi ZASEKNE Kalach nebo na zmrzlé řece je led tak tlustý, že po něm jezdí tanky, jen já pitomec stojím „na ledovém škraloupu“ a tak vůbec, no.

Naštěstí se mi sny moc často nezdají, obvykle jen když „toho mám plný brejle“. :)

led>>> Nevím jestli je Váš sen více (sci)fi, než horor, ale ono i když to zní hned z první HEZKY, tak by mě zajímalo CO by se v takovém světě dělalo? Čuchalo ke kytičkám? ;) :D :D

Je to asi 3 dny, kdy jsem u podobné otázky na sny uváděla, že často se objevuji na jednom nádraží v Itálii. Spolu s kamarádkami hledám vlakové spojení, zřejmě domů, ale zda dojedeme, netuším.

Zřejmě ne, když opakovaně jsme na stejném nádraží, ale nemůžeme se domluvit na koupi jízdenky. Nemají v záznamu město, do něhož chceme odjet.

Možná jsem stále v Itálii.

Upravil/a: annas

Člověk se vždy přizpůsobuje k prostředí, ve kterém žije. Takový Africký křovák nepotřebuje telefon ani televizi a je nanejvýš spokojený. Jeho majetek představuje vše, co strčí do kapsy a není tam místo pro zbytečnosti.
Aby byl možný pokrok, je potřeba chtít víc a chtít víc je zatraceně nebezpečné, pokud není spojené s morálkou a nějakou osobní skromností, což se bohužel nestává. Vyjímkou obvykle bývají špičkoví vědci, kteří bývají uvědomělejší, kteří touží po objevech, ne po velkých majetcích.

Já se jsem schopná ztratit i v rodným městě :))
Jinak jeden můj bývalý měl občas zajímavý stav – najednou vprostřed noci se vyřítil z postele a běžel až do předsíně a pak se vrátil, případně se na mě ještě ochranitelsky vrhnul a pak se vzpamatoval a řekl, že bojoval s nějakým monstrem. A pak zase usnul.

Mě se zdálo, že jsem v sobotu jela autobusem do školy a potom jsem nevěděla jak se dostat domů.