už jste si někdy povídali s kytkou, se stromem nebo keřem?

Povídala. Umím pochválit, když hezky kvete a umím pohladit, když se kytce nedaří :) Papíry na hlavu nemám :)

ano, když mi kvete rododendron a má opravdu
krásný bílý květy to mu řeknu jakej je frajer a
i břečťánkovi ten každej rok povyroste a pne
se mi krásne po zdi.. :D

Občas jsem po vzoru svého dědy sadaře „hodil řeč“ s nějakou tou jabloní. Nejvíc v době, kdy jsem je sázel sám…

Halucinogeny jsou občas věru mocná to věc.

Já si povídám s kýmkoliv i s čímkoliv, když mám zrovna náladu. Tuhle jsem si povídala s parketama, když jsem je leštila. Co se týče rostlin – nejčastěji si povídám se smrčkama, které máme kolem plotu alá živý plot, obvykle při zatřihování.

Já si povídám jen s rybičkami.

Povídáš si ze statným stromem a on se z něj vyklube shnilý pařez… to naštve…:-)

Zrovna onehdy jsem si povídala s jedním a bylo to jako mluvit do dobu, tak nevím jestli se to počítá. Byl k mým radám hluchý jako pařez. :))
Doplňuji:
:)) do DUBU!

Upravil/a: anonym

no, minulý rok kámoš začal svým rostlinkám vykládat, jak je miluje, byl jsem u toho a bylo to dojemnější než Titanic :)

Jednám stejně jako manon a vůbec mně to nepřipadá divné. Kubánští pěstitelé tabáku vědí, že chtějí-li mít dobrou úrodu je třeba občas zajít do pole a rostliny chválit. Např. můj děda se při kácení v lese každému vzrostlému stromu omluvil a sdělil mu proč tak činí a k čemu bude použito jeho dřevo. A vůbec nebyl podivín, nýbrž vážená osoba.

Niečo vám tá vrba prezradila?
Asi zmením strom.

jo jednou s cca 30 m vysokou tůjí když jsem ji kácel..Jediný co jsem ji řekl: a te´d půjdeš k zemi… A potom šup na strom uvázat ocelové lano a pak do tatry. Za 10 minut byla tůje vyvrácená i s kořeny.