Jsem silně antiorientační,nemám absolutně žádný orientační smysl. Les miluju,ale vždy musím mít někoho blízko u sebe.Strašně ráda chodím na houby,ale se mnou to moc nikoho nebaví,protože jak se někdo trochu ode mě vzdálí,letím za ním,abych nezabloudila.Takže si myslí,že je pronásleduju a chci jim „vypálit rybník“. Mám ráda v lese klid,ale jak jsem na chvíli sama,jsem jak Homolková,pískám,řvu a hledám je..děs!
Jako malá jsem se ztratila v májovém průvodu,museli přerušit rozhlas a
všem sdělit,že mě rodiče hledají..
Sama bych do neznámého města nejela,protože s mým skvělým smyslem bych
dojela tak na druhou stranu planety a už by mě nikdo nikdy nenašel…:-))
0 Nominace Nahlásit |
Zabloudil jsem v Plzni, když jsem tam byl na vojně. Doptal jsem se na cestu v občerstvení jedné slečny. Teď budeme slavit 30. výročí svatby…
0 Nominace Nahlásit |
No jejé a né jednou,ale žadná mobilizace kvůli tomu nebyla.Vždyť přece všechny cesty vedou do Říma.
0 Nominace Nahlásit |
Nedá se říct,že jsem zabloudila,ale jednou na ZŠ jsem s více
vybranými žáky jeli do Tovačova na jakési závody a já,bůhví proč jsem
si myslela,že pojedeme do Přerova.Doma jsem toto nahlásila.
No stalo se to,že po odběhnutí závodu jsem se šla projít po okolí,byl tam
rybník,tak kolem rybníka,a když jsem se vrátila,nikdo z naší školy tam
nebyl a jen místní kluci hráli fotbal.Ze mě měli srandu,protože jsem
chodila okolo a brečela,přece jen jsem byla sama v cizím městě prvně
v životě.Klukům se mě nakonec zželelo a dovedli mě na autobusovou
zastávku a posadili do autobusu.No dobře to dopadlo.
0 Nominace Nahlásit |
V přírodě ne. V new sídlišti se stejnýma barákama po návštěvě hospůdky několikrát 😁
0 Nominace Nahlásit |
Orientační smysl docela mám, takže jsem zatím neměla problém ani na
neznámých místech. Spíš se dnes až divím, kam až jsem byla schopna se
sama bez obav vydat! Amerika, Japonsko …
Možná jsem to tak „rozbalila“, protože mi to vyšlo už v dětství.
Jednou jsme byli v Drážďanech (bylo mi 8 let) a já utekla mamince
v obchoďáku, protože jsem chtěla duhový míč. Ale neztratila jsem se.
S míčem jsem pak došla docela daleko až k autobusu.
0 Nominace Nahlásit |
Ano,to jsem byl malý capart,když jsem si spletl světové strany a místo na jih,jsem šel obráceně a zabloudil v lese.Hledali mě požárníci i VB s pomocnou stráži.Našli,milí rádcové,našli!
0 Nominace Nahlásit |
Jo,v každém větším městě bloudím.Nevím jak je to možné,v lese i cizím se orientuji velice dobře,ale jak se dostanu do cizího města,nachodím zbytečně hodně kilometrů než někde trefím.Asi sedlák v městě…
0 Nominace Nahlásit |
„blúdim“ vždy, keď som niekde, kde to nepoznám. Len to moje blúdenie je vo význame „bádateľského túlania“ – spoznávania mesta, krajiny, ľudí… Počas túlania si vždy fixujem v pamäti orientačné body. Ináč, ako som tu už písala, orientujem sa podľa nosa.
0 Nominace Nahlásit |
ach ano…můj orientační nesmysl mi nedovoluje najít cestu napoprvé – i když si jí doma natrénuju podle mapy…ale : bloudím často – bloudím ráda – neb např v Praze je to zdrojem nečekaných nálezů a objevů…
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek