Úspěch v životě se řídí měřítky, jež si člověk zvolí. Je nadmíru nelogické řídit se v životě logikou? Jak chápete?

Ta zvolená měřítka musí mít logiku samozřejmě. Pravdou je, že jejich logiku člověk pochopí zpravidla až když ta měřítka přestane respektovat, ne-li rovnou ignorovat.

Logiku to má. V tomto případě to mohou být i odlišné logiky, podle jednotlivců, kteří sami sobě nastavili měřítka která jim vyhovují. Hledat v tom nějakou universální logiku nelze. Pro někoho mohou být už nelogická stanovená měřítka, která nastavil někdo jiný, podle své logiky. Obtížnost i jistá záludnost této otázky spočívá v tom, že se jedná o filozofický problém a názorů může být celá řada, přičemž žádný nelze vyloučit jako špatný, či nelogický.

Neřekl bych, že se „úspěch ŘÍDÍ měřítky“. Úspěchu lze dosáhnout (nebo také ne), popřípadě zvažovat jeho míru, ale že by ho někdo ŘÍDIL, to se mi nějak nezdá. ;)

S logikou je potíž v tom, že by MĚLA být LOGICKÁ. A víme, že každý má tu svoji „vlastní logiku“, která často ke skutečné logice má světelné roky.

Jako nejsem zastáncem relativizování mezi pravdou a lží, zlem a dobrem, tak myslím že i mezi měřítky a prioritami existuje posloupnost od nejhorších k nejlepším. Jen to není tak jednoduché, každý má jiné poslání a výchozí podmínky. Měřítka mohou být deformovaná (velcí úspěšní vojevůdci) až v základu špatná (Hitler). Snaha o získání peněz, úspěchu, pracovních výsledků, tělesné (nebo někdy i duševní krásy a zdraví,… vše může získat podivnou pachuť, pokud to není vyvážené. Přesto, někdo se může zaměřit na pochybnou dráhu byznysu, a přitom může myslet na své zaměstnance jako Tomáš Baťa. A jiný se bude řídit Ježíšovým: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Někdo má zálibu v silných autech, a přitom to může být relativně čestný člověk. Jiný z ekologických důvodů jezdí na kole a žije skromně. Johanka z Arku byla upálena, František Xaverský umírá opuštěný po nezdařilé misi někde v Asii, Josef Toufar z Čihoště je umučen, …, ale podle mé víry splnili svá poslání v hrdinské míře. Pak jsou lidi všelijak zdravotně postižení, s nepříliš vyspělými měřítky, až se zdá nemyslitelné mluvit o nějakém úspěchu. Přesto se jednou možná ukáže opak. Ale jak píše Roman71, těžké je, když je někdo nestálý a ohlíží se v půli cesty. V extrému může dopadnout až jako Jidáš.
Logika existuje, jen je chvílemi jaksi šílená. André Gide řekl, že „Krásne sú iba tie veci, ktoré diktuje šialenstvo a píše rozum.“ Terezička z Lisieux viděla jako největší šílenost pod sluncem Boží logiku. Že otevírá své srdce a chce přetvořit srdce lidské smečky a postavit si z ní svůj svatý trůn. Až by se zdálo sporné, zda úspěšnějším vítězem není ďábel.

Nechápu otázku. Nešlo by ji trochu zkonkretizovat?
Odkazy nečtu, nic mi neříkají!