Určuje se míra vzteku podle toho, jak moc člověk reaguje?

Podle temperamentu existují čtyř typy osobnosti: cholerik, melancholik, flegmatik, a sangvinik.

Žádný člověk není v tomto směru „čistý“, ale míchaný. Pokud má jedinec nejvíce vlastností cholerika, tak po sebemenším podnětu vybuchuje.

Nevýhoda je, že cholerik ve vzteku mluví rychleji, než myslí., tudíž když přitom křičí, někoho se to může dotknout.

Je to jako automat, cholerik musí vydat ze sebe své emoce. a pak je klid po bouři. Cholerik se vyřve, ponadává, někdy uráží všechny kolem, ale když z něho emoce vyprchají, je v pohodě. Jenže nevýhoda, že někdy ten jeho výbuch hněvu ublíží.

Takže když cholerik ze sebe vše dostane ven, uleví se mu. Jenže jeho velkou nevýhodou je to, že se málokdy umí omluvit, zvláště když byl hněv vůči druhému neoprávněný.

Myslím si, že někdy i malý podnět může vyvolat velký vztek, dotyčný „vidí rudě“. Záleží na tom, jak se vyspal, zda někam spěchá, zpozdil se, nebo čeká ve frontě atd. Zkrátka nedaří se mu.

Protože se jako cholerik narodil, těžko se s tím dá něco dělat. Vždy se najdete nějaký podnět, který téměř každého vyvede z míry, natož vzrušivého cholerika.

Každý má jinou hladinu tolernace ovládat vztek, někdo snadněji vybuchne. Vztek musí ven, ale měl by být kultivovaný, bez urážek.

Lepší než např. u melancholik dusit vše v sobě.

Většína navztekaných lidí sice začne řádit a ulevuje si jak jen to jde. Myslím, že je to zdravější – taková pojistka na papiňáku. Jsou ale i lidi, kteří se dokážou ovládnout. Nic neříkají, nic nedělají, jen se našponují, ruce v pěst, zrudnou, zuby zaťaté, žíly na spáncích pulzují. Z takových mám větši bobky, než z choleriků.