Umíte přijmout fakt, že něco nevíte a nemůžete zjistit?

Otázka je špatně položená, podle mne.
Pro mne vesmír končí mou smrtí (co je po mé smrti, nemůžu komentovat, soudit, zvažovat).
Podobně se stavím i k počátku Vesmíru (i když tam si můžu udělat názor o době před mým narozením), ale otázka „co bylo před Vesmírem“ nemá smysl, protože se jedna o relatívní pojem – čas od něčeho, co jsme zvolili jako bod nula. Tudíť můžeme pouze filozofovat, jestli je to ten bod nula (a z jakého pohledu, resp. čího pohledu) ten Bod nula, o kterém se chceme bavit.
Ale i to je podle mne názor,

Právě jsem na obrovských vážkách co vlastně přijmout.
Nejen zde, ale i jinde se neustále probírá názor na konec světa. Před pár dny jsem shlédl všech pět dílů videa na YT, pojednávajících o tomto fenoménu.
Tvůrci nakonec neřekli ani tak, ani onak, ale to co naznačují různé výklady nezávisle na sobě vyřčené je velmi zarážející.
Na jednu stranu nevěřím, na druhou stranu věřím. Nemohu tedy říct, že bych měl přímo na tuto věc názor, který bych dokázal přijmout.
To samé je s vesmírem, konečný nebo nekonbečný?
Nejsme na takové úrovni, abysme dohlédli na konec, je-li tam vůbec nějaký. Můžu jen polemizovat o tom, že stačí o kousek dál vidět a konec uvidím a nebo taky ne.
Je plno otázek jak se říká mezi nebem a zemí a ty nám zřejmě zůstanou nezodpovězeny.
V obou případech tedy nemohu tvrdit, že přijmu jako názor to či ono, jelikož jakmile přijmu názor o konci vesmíru, stejně mě napadne myšlenka a co když je ještě něco dál.

někdy se stane že neumím přijít nějaké věci na kloub,pokud se to stane a já si nevím rady,a není ani nikdo kdo by mi to vysvětlil,vzdám to,nejsem až takový buldok