Umí knižní kritici psát knihy?

Česká literární kritika se začala rozvíjet v době národního obrození. Dobrovský i Jungmann nebyli jen kritiky.

Třeba Karel Havlíčekl stanovil náročnější pravidla literární kriltiky a sám je autorem mnoha děl.

Stejně další kritikové byli spisovateli. Kritika může povzbudit, ale i zabrzdit autora. Záleží na tom, jak si kdo myslí, že mu to myslí, a proto umí.

„Kritika nese velkou zásluhu na tom, že nepíšeme všichni, a nejmenší na tom, že někteří píší dobře.“ Ivan Fontana

„Někteří spisovatelé děkují za svou slávu ustavičným útokům kritiky.“ František Vymazal

http://www.hup­tych.cz/literar­ni-cinnost1/aforis­my/nezaboli-jazyk-dobreho-slova-antologie-ceskych-aforistu-19-20-s

Kdyby uměli psát, tak píšou. Protože to neumí, tak kritizují.

Jsou to spíše literární kritici. A to nejsou jen knihy… A psát jistě uměj. Přinejmenším kritiky. Ale nenech se mást… kritika neznamená, že je něco špatně.

Knižní kritici nemusia vedieť písať knihy, ale musia dokázať, na rozdiel od mnohých tlčhubých pseudokritikov, nielen prečítať knihu, ale pri tom aj premýšľať a vedieť konštruktívne zhodnotiť čítané dielo.Nie množstvo slov v kritike, ale jej účelnosť a objektivita, odborné zhodnotenie bez veľkých dôležito tváriacích sa slov a súvetí. Kritizovať dokáže každý, ale kritika musí byť zrozumiteľná a výstižná, nie ako prášenie kobercov za silného uragánu v daždi. Zmyslom kriitky nemá byť len zviditeľnenie sa kritika a zobratie honoráru za kritiku…

Upravil/a: led